Junák Dvůr Králové
-
významné osobnosti
Bohumil Munzar *1.11.1902, +24.7.1972, zakladatel střediska Junák ve Dvoře Králové. 1. vůdce střediska v letech 1925-1949.
Stanislav Veselý–Weston *19.9.1903, +29.5.1980, zakladatel střediska Junák ve Dvoře Králové., velitel okrsku 1920-1950.
Božena Pušová *6.7.1906, +13.1.1974, spoluzakladatelka skautek, vůdkyně dívčího střediska 1946-1950, hrob č.1209, 23.11.2019 upraven 8. oddílem dívčím.
Ludmila Munzarová *1921, +1996, oldskautka, manželka Bohumila Munzara
Josef Šturma–Mik *23.2.1925, +2.12.2009, 2. vůdce střediska v letech 1949-2007
Jaroslav Šícha *4.4.1936, +29.11.2006, hospodář střediska
Jaroslav Toman *1939, +13.10.2008, kronikář střediska 1990-2008, v roce 2015 rozptýlen na loučce
Dagmar Kotíková *1929, +11.4.2010, skautka 1945
Karel Malý *1.10.1928, +8.6.2012, vůdce 2. smečky vlčat
Irena Rejlová *1927, + 31.8.2017, oldskautka od 1992
Jaroslava Hušková *13.3.1932, +21.2.2018 , skautka 1945
Josef Balihar *10.5.1927, +29.10.2018, oldskaut od 1991
Aleš Mostecký *4.6.1973, +18.12.2018, skaut RS 1989, v roce 2019 rozptýlen na loučce
Karel Malý - Akéla
„Válkou jsem přišel o nejkrásnější dobu skautování."
Karel Malý se narodil 1. října 1928 ve Dvoře Králové. Jeho otec byl za první světové války legionářem a bojoval na ruské frontě. Otec se po válce stal školníkem na základní škole ve Dvoře Králové. Rodina bydlela přímo ve škole, do které Karel chodil. Za první republiky existovaly dvě velké instituce, které organizovaly mládež: Sokol a Junák-skaut. Karlovi příbuzní byli členy Sokola, ale Karlovi se nelíbilo cvičení na nářadí. Kamarád ze školy ho vzal na schůzku vlčat do skautu, kde se Karlovi zalíbilo a v oddíle zůstal. Před válkou zažil jediný tábor. V roce 1939 měli královédvorští skauti tábor na Potštejně a pro malého Karla to byl neskutečný zážitek.
V roce 1939 vyhlásil Adolf Hitler v Československu nacistický protektorát. Karlovi bylo v té době jedenáct let, a když válka končila, bylo mu sedmnáct. Nejkrásnější roky dospívání prožil ve válce ve strachu a hladu.
V roce 1940 se kvůli zákazu Junáka nacisty tábor nekonal. "To je prostě pro desetiletýho kluka něco nevídanýho." V té době taky Karel Malý četl knihy Jaroslava Foglara, které ho okouzlily, a díky nim se Foglar stal jeho životním vzorem.
Byly zakázány volnočasové aktivity a s nimi i skauting. Karel musel nastoupit hned po základní škole do práce, protože byla válka a rodina potřebovala další příjem. Nemohl jít na střední školu a vyučil se typografem. Začal pracovat v továrně Juta ve Dvoře Králové. Škola mu chyběla a nastoupil na dvouletou obchodní školu. Přes den chodil do školy a večer do práce. Karel vzpomínal, že za války byly zakázány i taneční zábavy, takže mládež musela pořádat tancovačky tajně a riskovat, že budou objeveny. Tresty za takové maličkosti byly naprosto nepřiměřené. Za jakýkoli drobný prohřešek hrozil odvoz do koncentračního tábora nebo rovnou poprava.
Za války byl nedostatek potravin. Každá rodina dostávala jídlo na příděl a ten byl opravdu minimální. Karel spolu s bratry chodil krást brambory, aby vůbec měli doma co jíst. Za protektorátu se změnila i výuka ve škole. „Sedm hodin týdně jsme měli němčinu. Učitel němčiny na nás mluvil jenom německy, vůbec ani slovo česky, což bylo dost nepříjemný, protože my jsme mu houbičky rozuměli."
Na tohoto učitele měl Karel mnoho vzpomínek. Byl totiž členem organizace Vlajka (1) a navíc se vyžíval v krutém tělesném trestání žáků. Karel s kamarádem jednou napsali na školním dvoře na lavičku vulgární nápis, který narážel na kolaboraci tohoto učitele. Ten nápis uviděl a udělal scénu v ředitelně, že se to musí vše vyšetřit, jinak do školy zavolá gestapo. Karlova matka se bála, že by Karla otec tvrdě potrestal za tak neuvážený čin, a tak ho měsíc schovávala na půdě, dokud se tatínek neuklidní. Ten rok u nich nebyly ani Vánoce.
V roce 1948 byl nastolen komunistický režim a pro Karla nastalo další období omezování. Jeho otec během první světové války bojoval jako legionář v Rusku na straně bílých proti rudým bolševikům a to se pak objevilo i v kárném posudku jeho syna. Karel byl i za komunismu věrný skautským ideálům, které se nebál chválit, a odmítal vstoupit do komunistické strany. Mnohokrát za život na to doplácel.
Jednou se třeba mohl stát ředitelem závodu v Jaroměři, ale podmínkou by byla stranická příslušnost. Známý ho přemlouval, aby do strany rychle vstoupil. „Já jsem povídal: ,Já se nechci zachraňovat. Já mám svoje představy o tom, co by se mělo a nemělo, a jestli je to vázaný na tohleto, tak holt se toho musím vzdát. Dost mě to mrzí, ale nemůžu v tom nic dělat."
Jakmile Karel odmaturoval na obchodní škole, byl povolán na vojnu, ale jelikož neměl dobrý kádrový posudek, tak byl poslán k PTP (2) na Kladno fárat do dolů. „My jsme byli považováni za politicky nespolehlivé a byli jsme vlastně vojenský muklové." Vojenskou službu prožil Karel tedy stejným způsobem jako političtí vězni v dolech. Neměl jediný den dovolené a místo šestidenního pracovního dne pracoval každý den. Po týdnu se střídaly směny noční, dopolední a odpolední. "Skončili jsme třeba v neděli noční směnu a v pondělí jsme šli zas na ranní."
Standardní vojenská služba měla trvat dva roky, ale po dvou letech na dolech rozhodl tehdejší ministr národní obrany generál Čepička, že se jim služba prodlužuje na neurčito. „Čepička dělal, co si vymyslel Klement, a ten zase dělal to, co si vymyslel Stalin v Moskvě.“ Nakonec musel Karel Malý strávit v dolech ještě navíc déle než rok těžkou prací. „Každý týden byla fáma: ,Kluci, příští týden jdeme domů. Prdlajs!" Podmínky v táboře byly nesnesitelné. V dolech se fáralo celý rok, za každého počasí. Někdy se dokonce po práci jelo ještě pomáhat na pole. Ubikace byly plné štěnic, kterých se nešlo nijak zbavit.
Po návratu z vojny si Karel dával přece jenom větší pozor, i když do strany stále odmítal vstoupit. „Já jsem prodělal ten očistec 53. roku na tý vojně a já jsem se bál dělat něco, co by neodpovídalo normativním předpisům, abych neměl zas další malér.“ Režim mu však nadále komplikoval život a nemohl jít třeba studovat vysokou školu. Když nemohl dělat skauting, tak začal vést skupinu v turistickém oddíle. „Tam nebyla žádná komunistická ideologie, tak jsem se zaměřil na to, že jsme jezdili po výletech.“
Ke konci 60. let se atmosféra začala uvolňovat, i skauting se začal probouzet. Výrazně narostl počet skautských nováčků. Karel, který vždy vedl vlčata, měl najednou devadesát zájemců, proto v roce 1967 s kamarádem Brunem založili 3. smečku vlčat, která se udržela až do roku 1970. „Nakonec byly tři smečky, jednu jsem vedl já, druhou Bruno a vznikla třetí, kde jsme se střídali.“ Uvolnění netrvalo dlouho.
V roce 1968 obsadila Československo vojska Varšavské smlouvy. Dvůr Králové byl obsazován Poláky a Maďary. „Tady to nebylo jako v Praze, že by lidi vyrukovali a házeli pod tanky nějaký kameny. Tady prostě každej zalez, protože lidi už byli tak otrávený z tý politiky.“ Většina lidí ve Dvoře Králové byla z obsazování překvapena, ale Karlova druhá žena se zrovna deset dní před obsazením vracela z NDR (3) a na hranicích viděla vojenská cvičení Varšavské smlouvy (4).
V roce 1970 byl Junák zrušen již potřetí během jednoho století. Karel se s oddílem rozloučil táborákem, stejným způsobem, jako se s nimi loučil jejich vedoucí před válkou.
Během 70. let měl Karel jeden malý střet s StB. Snažil se totiž sám učit anglicky, a když k nim do továrny přijeli pracovníci z Irska, tak se s jedním domluvil na konverzace. Za to byl předvolán na stanici StB, aby vysvětlil, co se „západním imperialistou“ řešil. „A uvědomil jsem si, že ač jsem chodil do hotelu za tím chlapem, že ho někdo sledoval, a když jsem za ním přišel, tak si to zapsal. Někdo chytrej prohlásil, že každej Čech měl svýho špiona.“ Jak tohle může někdo říct!
Karel Malý byl velmi společenský člověk a kromě celoživotního působení ve skautingu organizoval v důchodu každý měsíc poznávací zájezdy pro Klub filatelistů ze Dvora Králové. Nebyl spokojený se stavem republiky, která se tu vybudovala po Sametové revoluci, ale nesnášel, když někdo tvrdil, že za komunismu se žilo lépe. „Dneska mnoho lidí řve: ,Zlatý komunisti!‘ Jak tohle může někdo říct!“
Pro Karla byla éra komunismu v Československu obdobím omezování, kdy nemohl studovat vysokou školu, kdy byl pracovně znevýhodňován, protože odmítal vstoupit do strany, a kdy musel protrpět náročné roky v dolech na Kladně. Za své zásluhy ve skautingu byl mnohokrát odměněn. Celý život vedl vlčata, odtud pochází jistě i jeho skautská přezdívka Akéla (5). Roku 1996 byl přijat do Svojsíkova oddílu (6), což pro něj byla obrovská čest.
8. června 2012 zemřel Karel Malý ve Dvoře Králové, kde strávil celý svůj život.
Podle nahrávky Tadeáše Vodičky napsala Vendula Nováková
(1) Česká organizace za války, která kolaborovala s nacisty.
(2) Pomocné technické prapory.
(3) Německá demokratická republika, východní Německo. Socialistický stát.
(4) Vojska socialistických zemí – Varšavské smlouvy. Na československých hranicích se shromáždila pod záminkou vojenských cvičení, ale ve skutečnosti čekala na povel Leonida Iljiče Brežněva k obsazování republiky.
(5) Akéla byl vlk, který vychovával chlapce Mauglího v Knihách džunglí od Rudyarda Kiplinga.
(6) Svojsíkův oddíl byl založen roku 1970. Na členství jsou navrhováni významní skauti a skautky ze všech krajů České republiky. Nyní je v něm přes 400 skautů a 380 skautek.
Karel Malý *1.10.1928, +8. 6.2012
(při pohřbu 15.6.2012 pronesl vedoucí 3. oddílu Josef)
Vážená zarmoucená rodino, vážení přítomní, bratři a sestry.
Loučíme se za středisko Zvičina Junák Dvůr Králové se zasloužilým členem, bratrem Karlem Malým.
Od svého dětství, po celý svůj život, byl junákem. Patřil mezi nejlepší vedoucí oddílů a staral se o malé skauty–vlčata. Věnoval jim svůj čas, organizoval tábory a další činnost. Pro svou klidnou povahu byl oblíbený nejen mezi vlčaty, ale i mezi ostatními členy skautského střediska a starší skauti vzpomínali na pěkné chvíle prožité s ním na táborech.
Ať v nás zůstane vzpomínka na tohoto skvělého člověka, který po namáhavé službě a práci od nás odešel na druhý svět. Ať po všem, co zde na zemi vykonal, odpočine v pokoji.
