Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štěpán Maria kardinál Trochta

biskup litoměřický,
ústřední duchovní rádce Junáka 1939-(1940-1945, 1950-1968) -1970


trochta.jpg*26.3.1905 Francova Lhota u Valašských Klobouk. Měl dva sourozence. V jeho 8 letech mu zemřel otec. Po ukončení základní školy vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži.
     V roce 1923 se dočetl v novinách, že kněz Jan Bosko v Itálii založil hnutí pod patronátem sv. Františka Saleského (salesiány). Jeho snahou byla péče o chudé, opuštěné chlapce. Vydal se na cestu do Itálie. V roce 1924 se stal novicem v Turíně a 24.9.1925 složil první sliby. Vystudoval teologii, byl mu udělen doktorát teologie a 3.7.1932 byl vysvěcen na kněze. V roce 1934 přijel do Ostravy, odtud do Prahy, kde v Kobylisích postavil salesiánský dům. Karel kardinál Kašpar mu předal pro saleziány vyhořelý kostel Sv. Kříže na Příkopech.
     Po atentátu na Heydricha, který se udál nedaleko salesiánského ústavu v Kobylisích, vtrhlo ve tři hodiny ráno do jeho pokoje gestapo, byl zatčen a odvezen k výslechům. Jako „RU“ (Rückehr unerwünscht – návrat nežádoucí) byl odvezen do Terezína, kde se setkal s rektorem semináře Josefem Beranem (později pražský arcibiskup). Z Terezína byl převezen do Mauthausenu. Byl vyvezen s mrtvými a mohl jít na útěk, ale vrátil se. V roce 1944 byl převezen do Dachau.
     28.9.1947 byl Štěpán Trochta jmenován papežem Piem XII. za biskupa litoměřického. 16.11. byl vysvěcen v katedrále sv. Víta v Praze. Biskupské mše se zúčastnilo mnoho věřících a maminka mu řekla: „Nedej na jejich řeči! Dnes ti volají hosana a zítra budou křičet ukřižuj!“ Jeho biskupským erbem byl čtvrcený štít. znak.jpgNa 1. a 4. modrém poli bíločervený kříž střídavých barev - znak litoměřické diecéze. Na 2. a 3. bílém poli zelený věnec s 5 červenými růžemi a 10 černými trny (5+5). Štít je podložen biskupským křížem se skautskou lilií. Vše je převýšeno purpurovým klouboukem s 15 střapci na každé straně (symbol kardinála). Pod znakem heslo: Actio-sacrificium-caritas (Práce-oběť-láska).
     Komunisté ho po únorovém převratu v únoru 1948 internovali v biskupské rezidenci v Litoměřicích. Za tři a půl roku byl 16.1.1953 zatčen a odvezen do vězení na Ruzyni. Za rok byl odsouzen na 25 let těžkého žaláře v Litoměřicích, Leopoldově, na Ruzyni, na Pankráci a ve Valdicích. Mezi přáteli jednou řekl: „Ani v Mauthausenu to nebylo tak zlé. Ty německé koncentráky se nedají srovnat s tím, co jsem vytrpěl od komunistů. Ta doba patří k nejhorší době mého života. K tomu se ani Němci nesnížili.
     V roce 1960 byl propuštěn, ale nesměl působit v duchovní službě ani jako kněz, ani jako biskup. Pracoval jako pomocný dělník, umývač, natěrač, údržbář a opravář. V roce 1962 dostal infarkt a úřady mu nabídly předčasný důchod. Bydlel v Charitním domě v Táboře, později v Radvanově u Mladé Vožice, aby byl pod dozorem StB. I pod tímto dozorem se mu podařilo udělit 27 tajných kněžských svěcení. Poslední svěcení udělil v březnu 1968.
     Jako biskup se vrátil 1.9.1968 do Litoměřic. 28.4.1969 byl jmenován papežem Pavlem VI. za kardinála „in pectore" (v srdci = tajně). Jmenování bylo zveřejněno 2.2.1973.
     V roce zveřejnění jeho jmenování kardinálem se mu už zhoršovalo zdraví a musel být operován. 5. 4.1974 ho „navštívil“ namol opilý krajský církevní tajemník Karel Dlabal, který kardinála Trochtu obtěžoval 6 hodin. Vyhrožoval mu kvůli saleziánským kněžím v diecézi. Druhý den ráno byl kardinál Trochta nalezen jeho tajemníkem v bezvědomí a převezen do litoměřické nemocnice, kde byl zaopatřen svátostí nemocných.
     Zemřel v odpoledne v sobotu 6.4.1974, den před Květnou nedělí, kterou začíná Svatý týden. Pro křesťany nejposvátnější týden v roce. V den pohřbu  16.4. (úterý velikonoční) bylo zakázáno přijet do Litoměřic, na farách a kostelích nesměly být černé prapory a celé Litoměřice byly hlídány. Kněží měli zákaz sloužit zádušní mše. Cizí biskupové, pokud byli vpuštěni do ČSSR a do Litoměřic, museli být při mši v lavici a nesměli sloužit. Pohřeb sloužil pouze pražský administrátor biskup František Tomášek. Přes všechny zákazy promluvil na hřbitově u hrobu krakovský arcibiskup Karel Josef kardinál Wojtyla (1978-2005 papež sv. Jan Pavel II.) a nazval kardinála Trochtu mučedníkem. Biskup Štěpán kardinál Trochta byl pohřben v biskupské hrobce na litoměřickém hřbitově.
28.10.1992 československý prezident Václav Havel propůjčil Štěpánu kardinálu Trochtovi in memoriam řád T.G.Masaryka III. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
     Církevní tajemník Karel Dlabal nebyl nikdy potrestán.

V roce 1974 před smrtí napsal kardinál Trochta toto velikonoční přání:
     Všemohoucí Bože, nám všem, kdo jsme ohroženi vědomím ukřivděnosti, vědomím bezvýchodnosti svého postavení, vědomím marnosti svých obětí a vědomím své bezmocnosti proti zlu, vlej hlubokou nadpřirozenou víru ze zmrtvýchvstání svého Syna, které proměnilo potupnou popravu v nejslavnější vítězství a krátkozraký jásot v neslavné ticho.
     Tuto cyrilometodějskou víru rozmnožuj v nás
Bůh + Otec,+ Syn a + Duch Svatý. Amen.

 

reinsberg.jpg

Jiří Reinsberg, duchovní rádce Junáka

* 30.3.1918 Brno, +6.1.2004 Praha. Katolický kněz. Jeho skautská přezdívka byla "Amundsen". Napsal mnoho zajímavých knih s úvahami o duchovním životě. Pro junáky vyšla kniha "Skaut přemýšlí o Kristu" a Rover naslouchá Kristu".
     Jeho věrnost církvi i skautskému hnutí ocenil papež Jan Pavel II. udělením titulu Monsignore (2.stupně) - Prelát Jeho Svatosti. erb-reinsberg.jpgNa štítu čtvrceném červeným křížem (symbol kristovy krve) má černý srdeční štítek se zlatým monogramen Pax = mír, pokoj. Pod monogramem je bílé tee-pee. V každém bílém poli štítu je zlatá lilie (symbol skautů). Celý erb je převýšen fialovým kloboukem se 6 střapci na každé straně. Barva klobouku i počet střapců je symbolem jeho titulu Papežský prelát. Jeho heslo: "Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce." (Ž 90,12).
Pohřben v rodinné hrobce v Praze na Vinohradech (odd. 15., číslo hrobu 196), nedaleko hřbitovní kaple.