Rodiče a sourozenci Antonína Benjamína Svojsíka
Otec Antonín Svojšík, *13.1.1835 Holice, +1.2.1880 Dvůr Králové nad Labem. 
Vnuk obchodníka Václava a Barbory (+1835) Svojšíka, Holice č.p.521. Rodiče: Tomáš Svojšík a Kateřina roz. Kosová (Holice 92). Rodiče Kateřiny Martin a Anna Kosovi.
Antonín měl tři bratry, kteří padli v prusko-rakouské válce v bitvě na Dobeníně u Náchoda 27.6.1866.
Antonín Svojsík st. pracoval jako četnický strážmistr. 
25. a 26.5.1872 zasáhla západní a střední Čechy přívalová povodeň. Antonín Svojsík st. pomáhal v Praze při této povodni. Za tuto pomoc obdržel od císaře Františka Josefa stříbrný kříž s korunou vyznamenání Za zásluhy.
V roce 1877 přišel do Dvora Králové, kde získal místo c. k. tajemníka na hejtmanství (Okresní soud) ve Dvoře Králové. Bydleli v Kostelní ulici (dnes Palackého) č. 93. Poslední pomazání (pomazání nemocných) mu udělil děkan a biskupský notář Josef Maria Sedláček (1808-1896). Antonín Svojsík zemřel ve věku 45 let na zápal (ochrnutí) plic a 3.2.1880 ho pohřbil děkan Sedláček na Starém hřbitově ve Dvoře Králové nad Labem.
Až do zrušení hřbitova v roce 1950 chodili královédvorští skauti k jeho hrobu. Fotografie je z roku 1937. Vpravo stojí skaut bratr Bohumil Munzar, spoluzakladatel Junáka ve Dvoře Králové. Po jeho pravé straně je Božena Pušová, vůdkyně 1. oddílu.
Matka Ludmila Aloisie rozená Havlíková, *16.9.1852 Drnov (u Slaného), +24.11.1911 Praha.
Rodiče František (1814 Blatná u Strakonic, 1899 Dobřichovice) a Anežka roz. Wolfová (1819 Hřešice u Slaného, 1891 Dobřichovice). Ludmila měla 12 sourozenců (Josef zv. Kastor 1838-1914, Marie *1843, Barbora 1845-1909, Karel 1850-1928, dědic mlýna; František *1855, Bohumil 1857, Božena ?, Johana *1862, Václav ? a tři děti zemřelé při narození).
Otec František byl mlynář a sekerník. Stavěl dřevěné mlýny. Sám postavil v Dobřichovicích kamenný mlýn s vnitřním zařízením a malou elektrárnou.
Ludmila pobývala s manželem ve Dvoře Králové a po jeho smrti se odstěhovala v roce 1880 se čtyřmi syny ze Dvora Králové do Prahy. Pohřbena v rodinném hrobě na Vyšehradě.
Bratr P. Alois Josef Svojsík, *16./17.2.1875 Praha-Smíchov, +3.11.1917 Praha-Vinohrady. Pokřtěn 27.2.1875 P. Vincencem Švehlou (v kostele sv. Filipa a Jakuba na Smíchově (kostel zbořen 1891), kmotr Josef Hromádka, majetník (majitel statku) a Johanna Jeřábková, choť hutního úředníka z Kladna;
(zápis v křestní matrice 17.2.1875:
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=AE7FEE139F7F4775A8F5F10F01CE21D6&scan=211#scan211).
(v matrice zemřelých je datum Aloisova narození 16.2.1875
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica permalink?
xid=59F81DED2E614234B6C7C4DC52A33CBE&scan=370#scan370,
matrika školní kaple sv. Aloise na Vinohradech, kaple 1911-1949).
Aloisovi bylo 5 a půl roku, když zemřel jeho otec. Vystudoval katolickou teologickou fakultu a v roce 1897 byl vysvěcen na kněze. Stal se katechetou ve Žluticích, kaplanem v Mníšku pod Brdy a později v kostele Nejsvětější Trojice (u kláštera Trinitářů, kostel od roku 2006 slouží slovenským řeckokatolíkům) ve Spálené ulici č. 6 na Novém Městě v Praze u děkana Františka Motyse (farářem 1897-1911). Později se stal farářem v kostele sv. Václava na Smíchově. Alois pomáhal každému, kdo potřeboval jeho pomoc a staral se o chudé ve své farnosti.
Ovládal 8 jazyků: česky, německy, anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, latinsky a řecky. Překladatel, dopisovatel do novin, napsal knihy o tělesné výchově. V letech 1905-1906 se vydal na cestu kolem světa. V letech 1908-1910 navštívil Svatou zemi. Třikrát byl v USA u českých a slovenských migrantů, navštívil i Indiány, dvakrát byl v Japonsku a v Číně. Cestoval po Indii, Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu. Cestoval po Střední a Jižní Americe (http://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/06/priloha/58.html).
Od roku 1902 byl členem agrární strany, kde byl zvolen do výboru strany. Dopisoval si s pokrokovým knězem a řeholníkem Isidorem Bohdanem Zahradníkem OPraem. (ten vyhlásil na Václavském náměstí 28.10.1918 samostatnost Československa). 17.5.1917 poslal Zahradníkovi dopis, ve kterém mu napsal, aby zapojil Český svaz duchovenstva proti intronizaci (nastolení) brněnského biskupa Pavla hraběte Huyna (český Němec).
Za děkana Josefa Špachty (farářem 1911-1929) se P. Alois v roce 1911 přihlásil na misie do Ohňové země. Při čekání na loď v Anglii, si přečetl v novinách o skautské organizaci a poslal dopis s novinami svému bratru Antonínovi do Prahy.
S bratrem Antonínem byl členem Českého kvarteta, které hrálo na "Nedělních dýcháncích" Amerického klubu dam u Halámků (u Náprstků) a díky tomu se P. Alois Svojsík seznámil s paní Náprstkovou. Na těchto setkáních měl P. Alois několik přednášek o Palestině, které doprovázel "světelnými obrazy. Na těchto přednáškách se zmiňoval o skautingu a tak pomohl bratru Antonínovi propagovat skauting jako nejlepší výchovu mládeže. Odstraňoval předsudky o nemravnosti a o zdivočení dětí v přírodě. Do knihy Základy junáctví napsal ve IV. oddíle Vzory českých junáků kapitolu "Ideál muže v Japonsku". Napsal rozsáhlou knihu Japonsko a jeho lid (1913).
Po vypuknutí 1. světové války se vrátil domů do Evropy, kde probíhala 1. světová válka. Alois byl povolán na frontu. Jako kněz nesměl ke zbrani a byl přidělen do lazaretu, kde poskytoval duchovní službu. Během války usiloval o porozumění mezi Čechy a Slováky. Stal se členem Národní rady, spolupracoval s domácím odbojem a podporoval samostatnost Československa http://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/06/chapt11.html
Chodil tajně na Slovensko (do Horních Uher) a jednal o soužití ve společném státě. Při jedné z těchto návštěv ho pronásledovala uherská vojenská hlídka a on v dešti prchal na Moravu. Nastydl a dostal zápal plic. Svátostí nemocných (poslední pomazání) ho zaopatřil 31.10.1917 nemocniční kaplan Ludvík Feller.
Zemřel na crouposní (fibrinosní) zánět plic ve věku 42 let, 8 měsíců a 18 dní v Okresní nemocnici na Královských Vinohradech. Pohřben byl 5.11.1917 kanovníkem Msgre. Františkem Janků (1843-1923) na Vyšehradě v rodinném hrobě. Na náhrobku má Alois pamětní plaketu, nad kterou je tento text:
ŠEL PRAVDU HLEDAT V CELÝ SVĚT
V SVÉ TOUZE NEKONEČNÉ
ZA PRÁVO VLASTI BOJ KDYŽ VED´
KLES´ V NÁRUČ PRAVDĚ VĚČNÉ.
text pod plaketou
CESTOVATEL
P. ALOIS SVOJSÍK
NAR. 16.2.1875
PADL NA DOMÁCÍ FRONTĚ 3.11.1917.
(na domácí frontě-v domácím odboji):
https://www.vets.cz/vpm/3094-hrob-alois-svojsik/
Zakladatel Junáka Antonín František Svojsík *5.9.1876 Praha-Smíchov, +17.9.1938 Praha. Pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradě.
Bratr JUDr. František Josef Svojsík *24.3.1878 Praha-Smíchov, +4.3.1943 Praha. Otec zemřel, když mu byly necelé dva roky. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově a promoval 9.5.1901. Stal se advokátem. https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=6B50CD9D6EDC4675B2C65CEDF986B18D&scan=246#scan246
Svatba 8.11.1913 v kostele Panny Marie Sněžné. Nezletilá nevěsta Růžena Viktorie roz. Janotová (*7.7.1894) dostala před dvěma svědky od otce svolení ke sňatku. Oddal je Františkův bratr Alois Svojsík, v té době kaplan v kostele Nejsvětější Trojice. Měli dva syny: Vladimír (*13.3.1916), Alois (*15.7.1920, +6.10.2013). František se stal ředitelem Českoslovanské záložny. V Praze dal postavit Palác Skaut (dnes divadlo Minor) 1927 Vodičkova 674/6, v Paláci bylo skautské ústředí, kino, prodejna Skaut, kavárna a byty; dále dal postavit několik bytových domů: 1938 Vinohrady, Francouzská ulice 145/22; 1939 Nové město, Štěpánská ulice 2071/2; Staré Město, Michalská ulice 437/1.
Advokacii a podnikání se věnoval po celý život. Po své smrti byl František pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradě.
Františkův syn Alois v roce 1969 zařizoval pohřeb rodiny svého bratrance Gustava ml. Alois pracoval v ČSAD, jeho manželka byla Jiřina roz. Skopalová (*14.5.1921, +1.7.2006), oba pohřbeni v rodinném hrobě na Vyšehradě. Dcera ing. Eva.
Bratr Gustav Armin Svojsík, *6.10.1879 Dvůr Králové nad Labem, +15.4.1940 Praha. Pokřtil ho 14.10.1879 královédvorský děkan Josef Maria Sedláček (1865-1896) v chrámu sv. Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města. Otec mu zemřel, když měl Gustav 3 měsíce.
Operní pěvec, barytonista a koncertní ředitel. Od roku 1906 používal ještě druhé umělecké jméno Armin, z latinského Arminius (německy Herman, česky Heřman).Vystupoval v operách v Olomouci, Trevíru, Brémách, Kolíně nad Rýnem a Luzernu. Ve filmu Svatý Václav z roku 1929 hrál svatého Metoděje, moravského arcibiskupa. Manželka Anna (roz. Davidová) byla harfenistkou v Národním divadle. Gustav je pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradě.
Na náhrobní desce hrobu rodiny A.B.Svojsíka je na jednom řádku pět jmen, pod nimi příjmení a jeden datum smrti. Jedná se o rodinu syna jeho bratra Gustava Armina.
Gustav Armin zakoupil dům č.120 v Dobřichovicích. S manželkou Annou měli dceru Dagmar a syna Gustava ml. (*15.9.1925). Po smrti manžela Gustava Armina (+15.4.1940) Anna dům č.120 prodala a s rodinou se přestěhovala do sousedního domu č.410, který postavili rodiče Anny.
Gustav ml. studoval medicínu, ale v roce 1948 byl na příkaz StB ze studia vyloučen a musel si najít práci. Stal se řidičem sanitky.
Vzhledem k tomu, že ovládal několik jazyků, začal pracovat ve Strojexportu (podnik zahraničního obchodu). 13.12.1956 si vzal za manželku Zuzanu (*20.4.1937) roz. Engelovou (Zuzanin otec František žárlil na matku Emílii a oběsil se. Matka Emílie roz. Kluzková po manželově smrti také spáchala sebevraždu. Doma zůstala starší dcera Zuzana a druhá dcera ve věku 3 měsíce).
Gustav ml. a Zuzana měli syna Richarda (*1960) a dceru Danu (*1962). Jako pracovník Strojexportu (podnik zahraničního obchodu) odjel Gustav v roce 1969 služebně na montáže do egyptské Káhiry. Tam údajně dostal úžeh a odešel na hotel. V hotelové chodbě byl přepaden, upadl, omdlel a probral se na sovětském velvyslanectví. Pravděpodobně byl nucen ke spolupráci v tajných službách.
Po návratu domů trpěl představou, že ho chce někdo zabít. Měl strach pouštět manželku Zuzanu do práce, která pracovala na železničním hradle a v pokladně na dobřichovském nádraží. Děti nechtěl samotné pouštět ven, zakazoval jim být na zahradě. 3.8.1969 měl Gustav s rodinou odjet na dovolenou, odkud chtěl pravděpodobně emigrovat na Západ.
Oficiální verze: V noci (ze soboty 2.8.) na neděli 3.8. se probudil, zastřelil obě děti a manželku Zuzanu. Matku Annu smrtelně postřelil dvěma výstřely (zemřela 5.8., na hrobě je datum 3.8.). Vnitřek domu polil benzínem a zapálil. Při požáru domu se zastřelil. Dům v odúmrti dostal MNV (Místní národní výbor/dnes Městský úřad) Dobřichovice, který ho prodal Římskokatolickému úřadu (podle občasníku Naše noviny, nezávislý poberounský občasník, str.8, č.18/04, 21.září 2004. https://adoc.pub/dnes-10-stran-v-dobichovicich-vrah-nebude-italove-to-poadn-r.html).
Verze podle přítomných svědků: celá rodina byla odstraněna jako nepohodlní svědci. Střelbu zahájil cizí muž, který střílel i po přicházejících svědcích, po vraždě dům zapálil a utekl. Svědkové slyšeli odjíždět automobil. Přivolaní příslušníci VB (policisté) nevyslechli svědky Michaela Eliáška a další dva (kteří šli v noci z restaurace), ale naopak je z místa činu vyháněli. Později zmizel vyšetřovací spis a další materiály.
Rodina Antonína Benjamína Svojsíka
Manželka Julie (Juliana) Marie rozená šlechtična Stránská ze Stránky a z Greifenfelsu, *29.7.1889 Wassen okr. Sv. Hyppolit (Rakousko) (Vorlovy?), +24.8.1969 Praha. Hrála na klavír a zpívala. Dcera hajného Josefa Eduarda (*15.3.1848 Vilímovec u Lipnice, +1923 Vorlovy) říšského rytíře Stránského ze Stránky a z Greifenfelsu a Hedviky roz. Pivodové (*1855?, +1948) z hájovny Orlovy (dříve Vorlovy) u Lipnice nad Sázavou.
Rod pocházel ze Stránky, součást městysu Záp (okr. Praha-východ). V obci se dochovaly zbytky rodové tvrze. Jedním z jejich předků byl v Pavel Stránský (1683-1757), spisovatel díla Respublica Boemiae (Stát Český), pobělohorský exulant. Jedním z jejich potomků byl spisovatel a skaut Jiří Alois Josef Stránský (*12.8.1931 Praha, +29.5.2019 Praha). Jeho otec Karel Adolf (1898-1978) byl bratranec Julie Svojsíkové. Karel byl zdatný a statný mladý sokolský cvičitel a A.B.Svojsík na něm testoval skautské tělesný program a tím velice ovlivnil český skauting.
Sedmnáctiletá Julie se poznala s třicetiletým Antonínem Svojsíkem 13.10.1906 na koncertě v Praze na Žofíně, kde vystupoval s Pěveckým kvartetem. 13.10.1909 si Antonín vzal nezletilou Julii za manželku. Oddáni v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském.
https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=8E944A20E18B11E38FE240618600A675&scan=1
Juliana měla 5 sourozenců: Adolf (zv. Dolfíček *15.4.1894 Vorlovy, +2.10.1917 Lipnice), Josefa Anna, Štěpánka Anna, František Xaver Josef, Josef Eduard.
Juliin bratr Adolf (Dolfíček) studoval v Anglii ekonomii. V té době si A.B.Svojsík se zakladatelem skautingu Robertem Baden-Powellem začal dopisovat. Na začátku roku 1911 se A.B. Svojsík rozhodl jet do Angliie a poznat skauting Baden-Powella přímo v Anglii. S ním tam jel v létě 1911 na studijní cestu i švagr Adolf Stránský, říšský rytíř ze Stránky a Greiffenfelsu. Tři dny si prohlíželi Londýn a čtvrtý den navštívili Roberta Baden-Powella.
Z Anglie se spolu vydali do dalších evropských zemí: Švédska, Dánska, Belgie a Holandska. Svojsík se vrátil do Čech a začal propagovat skauting i u nás (Rakousko-Uhersko).
Na konci léta 1911 si A.B.Svojsík s Dolfíčkem u hájovny Orlovny (Vorlovny) v Bratroňovských lesích postavil chýši, kde bydlel se šesti studenty. Tuto hájovnu vlastnil jeho otec Josef Stránský. Zde přeložil se svým švagrem Antonínem knihu Baden-Powella Scouting for boys. Za překlad knihy dostal Baden-Powell od Svojsíka za autorská práva poplatek 5 £ (původní částka byla 10 £).
Dolfíček se zúčastnil také několika skautských táborů. V roce 1917 dostal povolávací rozkaz na frontu, rodiče ho dali prohlásit za nesvéprávného, aby nemusel narukovat. Adolf nesvéprávnost nezvládl a 2.10.1917, ve svých 23 letech spáchal sebevraždu. Pohřben na hřbitově v Lipnici nad Sázavou.
Dcera Ludmila (Miluška), *1910, provdaná za Vojtěcha Stáně (1904-1963), který byl diplomat, proto mohla rodina pobývat v Rakousku a v Balile v Itálii, kam za ní otec A.B.Svojsík několikrát přijel. Tam se seznámil s italskou výchovou mládeže.
Manželé Stáňovi měli dceru a dva syny. 16.11.1944 se narodil syn Antonín. V roce 1948 byl Vojtěch Stáně propuštěn ze zaměstnání. Emigrovali do Anglie.
Syn JUDr. Jiří, *10.8.1913, +7.6.1977, vystudoval práva. S manželkou Jiřinou (*14.5.1921, +1.7.2006) měli dceru Stanislavu a dva syny.
Dcera Jarmilka, *12.11.1918, +5.12.1918. Žila 23 dny.
Syn JUDr. Antonín, *20.11.1921 Praha (Náplavní ulice 5), +8.10.2015 Praha. Člen 5. oddílu. Vystudoval gymnázium v Křemencově ulici, kde maturoval v roce 1939. Nastoupil na Právní fakultu Univerzity Karlovy, ale po zavření vysokých škol 17.11.1939 vystudoval v letech 1945 - 1947.
V roce 1944 se oženil. V roce 1950 nastoupil u soudu v Mělníku jako prokurátor, odkud byl vyhozen. Pracoval jako stavební dělník a automechanik. Od roku 1960 pracoval jako notář.
V roce 1981 odešel do důchodu, ale v zaměstnání vypomáhal do roku 1991. Dvě děti: dcera (*1946) a syn (*1949).
Citát JUDr. Antonína Svojsíka, který řekl o svém otci Antonínu Benjamínu Svojsíkovi:
"Za otcova života, i potom, se mi lidstvo dělilo na dvě skupiny. Tatínek patřil k té lepší."
Rod Stránských ze Stránky a Greifenfelsu - rodina Julie Svojsíkové.
Julie Marie Svojsíková, manželka Antonína Benjamína Svojsíka pocházela z rodu rytířů Stránských ze Stránky a Greifenfelsu. Jejím otcem byl Josef Eduard rytíř Stránský ze Stránky a Greifenfelsu.
Bratr Josefa Eduarda JUDr. Jan Křtitel (1844-1910) Stránský měl 7 dětí, jeden z nich byl syn Karel Alois Zdenko (1898-1978), významný advokát.
JUDr. Karel Alois Zdenko Stránský (*5.10.1898, +14.4.1978) rytíř ze Stránky a z Greifenfelsu, syn Jana Křtitele Stránského, vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze a Právnickou fakultu. Byl starostou Sokola na Malé Straně. Měl dvě sestry v Řádu Anglických panen. Karel se oženil s Boženou roz. Malypetrovou (dcera premiéra ČSR Jana Malypetra 1873-1947) a s ní měl čtyři syny. Tři se dožili dospělého věku Jan, Jiří a Petr.
Karel byl v roce 1941 zatčen nacisty a odvezen do Terezína, odtamtud do Osvětimi, odkud byl propuštěn. V době heydrichiády byl opět nacisty zatčen a hrozil mu trest smrti. Tomu unikl, ale byl vystěhován z Prahy. V roce 1950 byl zatčen komunisty a vystěhován z Prahy. V roce 1960 se mohl vrátit a stal se právníkem v Tesle Holešovice.
Paedr. MVDr. Jan Evangelista Karel Maria (*11.2.1929 Praha, +21.7.2009 Basilej, Švýcarsko) Stránský. Emigroval po svém propuštění z vězení v roce 1960. Byl rytířem Řádu sv. Lazara, starší bratr Jiřího.
Petr (*1937 Praha), mladší bratr Jiřího, emigroval do Švýcarska.
Jiří Stránský (*12.8.1931 Praha, +29.5.2019 Praha), syn Karla (bratranec Julie Svojsíkové, manželky A.B.Svojsíka), spisovatel, básník, překladatel a scénárista. Skaut s přezdívkou Jíra. Z politických důvodů byl vyloučen ze školy v roce 1950 a na vojně byl přidělen k jednotce PTP. V lednu 1953 byl odsouzen na 8 let jako velezrádce, uvězněn v pracovním táboře jáchymovských uranových dolech a propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví byl opět na dva roky uvězněn v roce 1972. Od roku 1990 se mohl věnovat spisovatelské činnosti. Mnoho jeho děl bylo zfilmováno.
Manželka Jitka rozená Balíková (dcera Karla Balíka, letce RAF), dcera Klára rozená Stránská se vdala za herce Petra Formana, syna režiséra Miloše Formana.
Jiří Stránský zemřel ve věku 87 let. Pohřební mši sloužil Dominik kardinál Duka 10.6.2019 v chrámu Panny Marie před Týnem. Zádušní mše se zúčastnili skauti, herci a politici.
