Anna Berkovcová
(13.2.1881 Blovice u Plzně – 9.7.1960 Praha)
Zakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
Vystudovala filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a získala titul PhDr. Při studiu bydlela u spisovatelky Karolíny Světlé. Studovala také přírodní vědy. Byla dvanáctou Češkou, která získala akademický titul. Stala se profesorkou na dívčím lyceu v Chrudimi 1906-1909 a v letech 1909-1917 na soukromém lyceu v Praze Holešovicích, 1918-1919 ředitelkou Vyšší dívčí školy.
PhDr. Anna Berkovcová byla požádána svou studentkou Vlastou Štěpánovou (Koseovou), aby se ujala dívek, které chtěly skautovat.
S pomocí A. B. Svojsíka založila 1. dívčí družinu Sasanek. 11.1.1915 bylo na jedné ze schůzí rozhodnuto o začlenění dívek. Byl určen Odbor pro dívčí výchovu skautskou a 13.1.1915 založen dívčí skauting. Dívčí skauting chtěl doplnit to, co chybělo ve výchově dívek: sestavování správného jídelníčku, péče o dítě a první pomoc.
V roce 1920 odjela Anna do USA, kde se ve Philadelphii zúčastnila vzdělávacích zahradnických kurzů pro české dívky. Navštívila i dívčí zahradnické školy v Kanadě. Po návratu do Československa v roce 1922 založila v Praze Dívčí zahradnickou školu v Krči a stala se její ředitelkou. V letech 1924-1925 ředitelka státní pedagogického semináře pro učitelky. Vydávala různé publikace o domácím hospodaření.
Popelka Bilianová
(27.1.1862 Králův Dvůr u Berouna – 7.3.1941 Praha)
Spoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
Vlastním jménem Marie rozená Popelková, bývá psána i Biliánová. Česká spisovatelka. Otec Václav Popelka byl kupec. Z rodiny měla vlastenecké cítění a sociální.
16.5.1868 projížděl ozdobený vůz z Trocnova přes Králův Dvůr a vezl jeden ze základních kamenů (č.18) pro Národní divadlo. Šestiletá Marie byla jedna z družiček, které vítaly tento vůz.
V roce 1877 otcův obchod zkrachoval a rodina se přestěhovala do Prahy, kde si otec otevřel obchod s drobným zbožím. Marie navštěvovala svého strýce, který měl velkou knihovnu českých knih a Marii je půjčoval. Docházela na přednášky na Univerzitu Karlovu, kde byla jediná studentka mezi mladými muži. Pracovala jako vychovatelka v bohatých rodinách. Pořádala různé výlety a kurzy pro dívky, charitativní sbírky oděvů a pracovala v Ústředním spolku českých žen. Šila šaty pro chudě děti a pro Jedličkův ústav, který byl naproti jejich domku. Popelka psala různé prózy, legendy "Z tajů pražských pověstí" a články do časopisů. Zapisovala vyšehradské (pražské) pověsti a lidové zvyky. Jako spisovatelka používala několik jiných pseudonymů: Jan Bílý, Jan Černý, Mařenka Popelková, Vyšehradská.
Jako vyšehradská patriotka se starala na Vyšehradě o hroby významných osobností a při té příležitosti se seznámila s vlastencem a studujícím právníkem Arnoštem Ignácem Bilianem (*5.4.1863, +13.5.1918), který byl výběrčím mýta a potravní daně (oučetní revident). 26.9.1892 se za něho provdala. Svatba se konala v 11 hodin ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Hradě, protože bratr ženicha byl svatovítským kostelníkem. Novomanžele oddal světící biskup pražský František Borgia Krásl (1844-1907).
V roce 1895 se odstěhovali do služebního domku výběrčího u Táborské brány na Vyšehradě, kde žila až do své smrti. Na tomto domku v ulici V Pevnosti č.12/7 je mramorová pamětní deska Popelky Bilianové s tímto textem: V TOMTO DOMĚ ŽILA A 7.3.1941 ZEMŘELA SPISOVATELKA POPELKA BILIÁNOVÁ. VĚNOVALA BESEDA "MOTÝL" 1946. KOPIE PŮV. DESKY V R.1989. (V textu je chybně napsané příjmení s prvním dlouhým á). Manžel Arnošt trpěl v 1. světové válce depresemi a ve svých 53 letech se zastřelil.
Měli čtyři děti: syn Zdebor (1893-1894), dcera Zora (*11.8.1894,+13.9.1978), středoškolská profesorka přírodopisu a zeměpisu na gymnáziu v Nymburku, provdaná Mirčevová (manžel prof. ČVUT, Dr., Ing. Atanas Mirčev /Bulhar/ *25.12.1893,+18.11.1974), dcera Květuše Marie (*13.11.1895,+5.9.1978, úřednice na pražském magistrátu) a syn Zlatko Václav (*15.2.1897,+3.10.1975, RNDr., Ing.). Data narození a smrti pohřbených jsou na náhrobním kameni na Vyšehradě. V hrobě jsou pohřbeni i rodiče Popelky Karel a Marie Popelkovi.
V roce 1912 se Popelka pokusila o první dívčí "tábor". Dívky odjely na letní osadu a byly ubytovány u sedláků. Myly se v rybníku, jídlo a program měly společný: tanec, zpěv a vycházky po okolí. V roce 1914 v knize O dívčím skautingu napsala: "nejcennější význam jeho (skautingu) záleží ve výchovném jeho jádře, které zušlechťujíc, působiti má na duši mládeže, a to nejen hochů, nýbrž i dívek. Skauting určen jest všem vrstvám lidské společnosti, kdekoliv bydlícím, ale vzhledem k pobytu v přírodě nejžádoucnější jest obyvatelům velkých měst a továrenským střediskům."
20.11.1914-25.11915 se konaly schůze s A. B. Svojsíkem, kde se diskutovalo o založení dívčího skautingu. Popelka Bilianová byla později kritizována, že její skauting není správně vedený a ona se stáhla do ústraní.
Popelka Bilianová měla od mládí problémy se zrakem, ke konci života přestávala vidět a po operaci šedého zákalu oslepla úplně. Dožila v péči své dcery Květy, která se nevdala a zůstala s ní bydlet. Popelka Bilianová je pohřbena v rodinném hrobě na Vyšehradě (9 oddělení, hrob č. 92).
Emílie Milčicová
Mildshützová, Müldschicová (do roku 1918)
(7.6.1889 – 27.12.1969)
Spoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
Čestná náčelní dívčího skautingu.
První informace jsou o Emílii až z doby, kdy byla profesorkou tělocviku na gymnáziu v Praze Holešovicích. Ve skautském hnutí propagovala zdravou emancipaci dívek, tak, aby nekopírovaly muže. Na Lesní škole trvala na tom, aby dívky dělaly vše jako skauti a navíc zvládly i to co uplatní v životě ženy, jako matky a vychovatelky.
Měla skautskou přezdívku Milka. Byla velkou příznivkyní skautingu a roku 1915 spoluzaložila dívčí skauting. V září 1915 přivedla k 1. družině Sasanek další dívky, ze kterých vznikla družina Vlčích máků a Milka se stala jejich vůdkyní. V roce 1916 složila vůdcovskou zkoušku spolu s Vlastou Štěpánovou. V roce 1917 se z družiny Vlčích máků stal 3. oddíl dívčí, který Milka vedla. V letech 1919-1938 první náčelní dívčího kmene, od roku 1938 čestná náčelní. Za velkou osobní obětavost a zodpovědnost obdržela 22. 9.1969 nejvyšší vyznamenání skautek Řád Stříbrného trojlístku.
Spolu s Bronislavou Herbenovou napsala knihu Příručka dívčího skautingu.
Bronislava Herbenová, rozená Fousková, *20.10.1861 Brno, +7.3.1942 Praha. Česká spisovatelka knih pro děti a překladatelka z francouzštiny a ruštiny. Redakorka časopisu Čas. Manžel Jan Herben.
Vlasta Koseová Štěpánová
(21.5.1895 Sedlec – 29.9.1973 Praha)
Spoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
Čestná náčelní dívčího skautingu.
Narodila se 21. května 1895 v Sedleci (Praha-východ) manželům Štěpánovým. Maturovala na dívčím lyceu v Praze Holešovicích, kde její profesorkou byla PhDr. Anna Berkovcová, kterou Vlasta požádala o spolupráci ve skautingu pro dívky. Vystudovala Univerzitu Karlovu. Četla a psala francouzsky, anglicky a německy.
Vlasta se začala zajímat o nové skautské hnutí, které v Čechách propagoval profesor A. B. Svojsík. Ke skautingu ji přivedl vedoucí 2. oddílu skautů Václav Jelen. V roce 1915 s Annou Berkovcovou a Popelkou Biliánovou spoluzaložila dívčí skauting v Čechách a ve stejném roce uspořádaly dívčí tábor. Od roku 1915 se stala vůdkyní 1. oddílu.
Další studia sociálních věd absolvovala v roce 1922 na Vysoké škole sociální-Wassar College v New Yorku v USA. Během studíí v USA posílala domů dopisy o americkém skautingu.
V roce 1923 se provdala za jednoho ze skautských činovníků Jaroslava Koseho. Spolu odjeli do Ženevy ve Švýcarsku, kde pracovala v Mezinárodním ústavu práce. V roce 1924 se jim narodila dcera Eva, která byla neslyšící. Po návratu do Československé republiky v roce 1930 ji předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková vzala jako tajemnici ČSČK.
V letech 1938-1970 druhá náčelní dívčího kmene, místostarostkou Junáka a přednášela o skautingu na dívčích lesních školách. Stala se členkou WAGGGS, místopředsedkyní světového výboru skautingu a předsedkyní skautského výboru v Evropě. V roce 1936 dostala Odznak skautské lásky. Stala se členkou náčelnictva, zahraniční zpravodajkou, od roku 1946 místopředsedkyní světového výboru skautek.
Její manžel Jaroslav Kose byl za skautskou činnost popraven za 2.světové války v brněnských Kounicových kolejích.
Později obdržela další skautská vyznamenání: Junácký kříž, 22.12.1969 Stříbrný trojlístek, Stříbrná rybka. 1.5.1969 ji vyznamenal prezident ČSSR Ludvík Svoboda Řádem práce za výchovu mládeže. Měla skautskou přezdívku Velká Vlasta.
Zemřela v Praze a na jejím parte byla tato věta: "Po celý svůj život zkrášlovala mládí českým a slovenským dětem a sloužila věrně národu a státu." Její pohřeb se stal srazem skautek a skautů, a to i přes zákaz skautingu v Československu. Byla pohřbena v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze (2.oddělení, 23 hrob).
