Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anna Berkovcová

(13.2.1881 Blovice u Plzně – 9.7.1960 Praha)

berkovcova.jpg Zakladatelka dívčího skautingu v Čechách.

Vystudovala filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Při studiu bydlela u spisovatelky Karolíny Světlé. Studovala také přírodní vědy. Byla dvanáctou Češkou, která získala akademický titul. Stala se profesorkou na dívčím lyceu v Chrudimi a v roce 1909 na soukromém lyceu v Praze Holešovicích.
      PhDr. Anna Berkovcová byla požádána svou studentkou Vlastou Štěpánovou (Koseovou), aby se ujala dívek, které chtěly skautovat.
    S pomocí A. B. Svojsíka založila 1. dívčí družinu Sasanek. 11.1.1915 bylo na jedné ze schůzí rozhodnuto o začlenění dívek. Byl určen Odbor pro dívčí výchovu skautskou a 13.1.1915 založen dívčí skauting. Dívčí skauting chtěl doplnit to, co chybělo ve výchově dívek: sestavování správného jídelníčku, péče o dítě a první pomoc.
    V roce 1920 odjela Anna do USA, kde se ve Philadelphii zúčastnila vzdělávacích zahradnických kurzů pro české dívky. Navštívila i dívčí zahradnické školy v Kanadě. Po návratu do Československa v roce 1922 založila v Praze dívčí zahradnickou školu a stala se její ředitelkou. Vydávala různé publikace o domácím hospodaření.

 

 

Popelka Bilianová

(27.1.1862 Králův Dvůr u Berouna – 7.3.1941 Praha)

popelka-bilianova.jpg Spoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.

Vlastním jménem Marie rozená Popelková. Česká spisovatelka. Otec Václav Popelka byl kupec. Z rodiny měla vlastenecké cítění a sociální.
      16.5.1868 projížděl ozdobený vůz z Trocnova přes Králův Dvůr a vezl jeden ze základních kamenů (č.18) pro Národní divadlo. Marie byla jedna z družiček, které vítaly tento vůz.
      V roce 1877 otcův obchod zkrachoval a rodina se přestěhovala do Prahy, kde si otec otevřel obchod s drobným zbožím. Marie navštěvovala svého strýce, který měl velkou knihovnu českých knih a Marii je půjčoval. Docházela na přednášky na Univerzitu Karlovu, kde byla jediná studentka mezi mladými muži. Pracovala jako vychovatelka v bohatých rodinách. Pořádala různé výlety a kurzy pro dívky, charitativní sbírky oděvů a pracovala v Ústředním spolku českých žen. Šila šaty pro chudě děti a pro Jedličkův ústav, který byl naproti jejich domku. Popelka psala různé prózy, legendy "Z tajů pražských pověstí" a články do časopisů. Zapisovala vyšehradské (pražské) pověsti a lidové zvyky. Jako spisovatelka používala několik jiných pseudonymů: Jan Bílý, Jan Černý, Mařenka Popelková.
    25.9.1892 se provdala za Arnošta Ignáce Biliana (*5.4.1863, +18.5.1916), který byl výběrčím mýta a potravní daně (oučetní revident). Svatba se konala 26.9.1892 v 11 hodin ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Hradě, protože bratr ženicha byl svatovítským kostelníkem. Novomanžele oddal světící biskup pražský František Borgia Krásl (1844-1907). V roce 1895 se odstěhovali do služebního domku výběrčího u Táborské brány na Vyšehradě, kde žila až do své smrti. Na tomto domku v ulici V Pevnosti č.12/7 je mramorová pamětní deska Popelky Bilianové s tímto textem: V TOMTO DOMĚ ŽILA A 7.3.1941 ZEMŘELA SPISOVATELKA POPELKA BILIÁNOVÁ. VĚNOVALA BESEDA "MOTÝL" 1946. KOPIE PŮV. DESKY V R.1989. (V textu je chybně napsané příjmení s dlouhým á). Manžel Arnošt trpěl v 1. světové válce depresemi a ve svých 53 letech se zastřelil. 
    Měli syna Zdebora (1893-1894), dceru Zoru (*11.8.1894,+13.9.1978), středoškolská profesorka přírodopisu a zeměpisu) provdanou Mičevovou (bulharský manžel prof. ČVUT, Dr., Ing. Atanas Mičev *25.12.1893,+18.11.1974), dceru Květuši Marii (*13.11.1895,+5.9.1978, státní úřednice) a syna Zlatka Václava (*15.2.1897,+3.10.1975, RNDr., Ing.). Data narození a smrti pohřbených jsou na náhrobním kameni na Vyšehradě.
        V roce 1912 se Popelka pokusila o první dívčí "tábor". Dívky odjely na letní osadu a byly ubytovány u sedláků. Myly se v rybníku, jídlo a program měly společný: tanec, zpěv a vycházky po okolí. V roce 1914 v knize O dívčím skautingu napsala: "nejcennější význam jeho (skautingu) záleží ve výchovném jeho jádře, které zušlechťujíc, působiti má na duši mládeže, a to nejen hochů, nýbrž i dívek. Skauting určen jest všem vrstvám lidské společnosti, kdekoliv bydlícím, ale vzhledem k pobytu v přírodě nejžádoucnější jest obyvatelům velkých měst a továrenským střediskům."     
     20.11.1914-25.11915 se konaly schůze s A. B. Svojsíkem, kde se diskutovalo o založení dívčího skautingu. Popelka Biliánová byla později kritizována, že její skauting není správně vedený a ona se stáhla do ústraní. Jako vyšehradská patriotka se starala na Vyšehradě o hroby významných osobností.
       Popelka Biliánová měla od mládí problémy se zrakem, ke konci života přestávala vidět a po operaci šedého zákalu oslepla úplně. Dožila v péči své dcery Květy, která se nevdala a zůstala s ní bydlet. Popelka Bilianová je pohřbena v rodinném hrobě na Vyšehradě (9 oddělení, hrob č. 92).

 

Emílie Milčicová
    Mildshützová, Müldschicová (do roku 1918)
   (7.6.1889 – 27.12.1969)

milcicova-emilie.jpgSpoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
Čestná náčelní dívčího skautingu.

     První informace jsou o Emílii až z doby, kdy byla profesorkou tělocviku na gymnáziu v Praze Holešovicích. Ve skautském hnutí propagovala zdravou emancipaci dívek, tak, aby nekopírovaly muže. Na Lesní škole trvala na tom, aby dívky dělaly vše jako skauti a navíc zvládly i to co uplatní v životě ženy, jako matky a vychovatelky. 
    Měla skautskou přezdívku Milka. Byla velkou příznivkyní skautingu a roku 1915 spoluzaložila dívčí skauting. V září 1915 přivedla k 1. družině Sasanek další dívky, ze kterých vznikla družina Vlčích máků a Milka se stala jejich vůdkyní. V roce 1916 složila vůdcovskou zkoušku spolu s Vlastou Štěpánovou. V roce 1917 se z družiny Vlčích máků stal 3. oddíl dívčí. V letech 1919-1938 první náčelní dívčího kmene. Za velkou osobní obětavost a zodpovědnost obdržela nejvyšší vyznamenání skautek Řád Stříbrného trojlístku.
    Spolu s Bronislavou Herbenovou napsala knihu Příručka dívčího skautingu.
    (Bronislava Herbenová, rozená Fousková, *20.10.1861 Brno, +7.3.1942 Praha. Česká spisovatelka knih pro děti a překladatelka z francouzštiny a ruštiny).

 

Vlasta Koseová Štěpánová

(21.5.1895 Sedlec – 29.9.1973 Praha)

koseova.jpg Spoluzakladatelka dívčího skautingu v Čechách.
   Čestná náčelní dívčího skautingu.

     Narodila se 21. května 1895 v Sedleci (Praha-východ) manželům Štěpánovým. Maturovala na dívčím lyceu v Praze Holešovicích, kde její profesorkou byla PhDr. Anna Berkovcová, kterou Vlasta požádala o spolupráci ve skautingu pro dívky. Vystudovala Univerzitu Karlovu. Četla a psala francouzsky, anglicky a německy.
    Vlasta se začala zajímat o nové skautské hnutí, které v Čechách propagoval profesor A. B. Svojsík. Ke skautingu ji přivedl vedoucí 2. oddílu skautů Václav Jelen. V roce 1915 s Annou Berkovcovou a Popelkou Biliánovou spoluzaložila dívčí skauting v Čechách a ve stejném roce uspořádaly dívčí tábor.
    Další studia sociálních věd absolvovala v roce 1922 na Wassar College v New Yorku v USA. Během studíí v USA posílala domů dopisy o americkém skautingu.
    V roce 1923 se provdala za jednoho ze skautských činovníků Jaroslava Koseho. Spolu odjeli do Ženevy ve Švýcarsku, kde pracovala v Mezinárodním ústavu práce. V roce 1924 se jim narodila dcera Eva, která byla neslyšící. Po návratu do Československé republiky v roce 1930 ji předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková vzala jako tajemnici ČČK. Její manžel Jaroslav Kose byl za skautskou činnost popraven za 2. světové války v brněnských Kounicových kolejích.
    V letech 1938-1970 druhá náčelní dívčího kmene, místostarostkou Junáka a přednášela o skautingu na dívčích lesních školách. Stala se členkou WAGGGS, místopředsedkyní světového výboru skautingu a předsedkyní skautského výboru v Evropě. V roce 1936 dostala Odznak skautské lásky. Později obdržela další skautská vyznamenání: Junácký kříž, Stříbrný trojlístek, Stříbrná rybka. V roce 1969 ji vyznamenal prezident ČSSR Ludvík Svoboda Řádem práce za výchovu mládeže. Měla skautskou přezdívku Velká Vlasta.
    Zemřela v Praze a na jejím parte byla tato věta: "Po celý svůj život zkrášlovala mládí českým a slovenským dětem a sloužila věrně národu a státu." Její pohřeb se stal srazem skautek a skautů, a to i přes zákaz skautingu v Československu. Byla pohřbena v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze (2.oddělení, 23 hrob).