Olave Baden-Powellová
(*22.2.1889 Chesterfield, Anglie,
+25.6.1977 Bramley, Anglie)
Narodila se 22.2.1889 jako Olave St. Clair Soamesová a byla třetí dítě v bohaté rodině profesora Harolda Soamese. Její otec po ukončení studia v Cambridgi dostal od svého otce úkol řídit pivovar, to odporovalo jeho povaze, protože miloval poezii a umění. Po deseti letech úspěšného řízení podniku výhodně pivovar prodal a věnoval se jen svým koníčkům. Matčina rodina měla z jedné strany šlechtické předky, ale zchudla. Maminka Katharine Mary (roz. Hillová) přd svatbou pracovala jako guvernantka. Po celý život si pečlivě psala deník. Lady B.-P. z něho cituje ve svém životopisu celé pasáže.
Často se dohadujeme, jaké je to vlastně jméno – Olave. Její otec miloval severské ságy, ve kterých se často objevovalo jméno Olaf. Proto si pro chlapce si přál toto jméno, a když se narodila dcera, dostala jméno Olave. Tatínek měl ještě jednu zvláštnost: nevydržel dlouho na jednom místě, proto se rodina často stěhovala. Když konečně v roce 1908 koupil vlastní dům, byl to pro Olave sedmnáctý domov.
V lednu 1912 doprovázela svého otce na cestě na Jamajku. Bylo jí 23 let. Cestou se na lodi seznámila a tajně zasnoubila s pětapadesátiletým Robertem Baden–Powellem, zakladatelem skautské organizace. Když Baden–Powell ukončil svou cestu za skauty v USA, Japonsku, na Novém Zélandě, v Austrálii a Jižní Africe a vrátil se domů, oznámili v září své zasnoubení a 30.10. 1912 měli svatbu.
Za první světové války, v letech 1914–1918, se skauti i skautky velice osvědčili. Olave měla dvě malé děti, a přesto odjela do Francie a podílela se na práci v útulku pro vojáky. V roce 1916 ji zvolili náčelní anglických skautek. Předtím prošla nejrůznějšími nižšími funkcemi. Za rok se jí narodilo třetí dítě. Později manželé Baden–Powellovi pečovali i o tři osiřelé neteře.
Po návratu do vlasti se hned zapojila do práce. V přeplněných vlacích jezdila do vybombardovaných měst a povzbuzovala skautky, aby si nezoufaly a pomáhaly, kde mohou. Konečně přišel rok 1945. Ještě před koncem války se vypravila na kontinent a navštívila Francii, Švýcarsko, Itálii, Lucembursko, Belgii. Po uzavření příměří pokračovala v návštěvě dalších zemí a vrátila se až počátkem podzimu. Celý její život byl naplněn cestami, při nichž několikrát objela svět. Československo ji přivítalo v roce 1946. Měla zájem o organizaci ve všech zemích. V roce 1973 vydala svůj životopis. Lady Baden–Powellová zemřela na vážnou nemoc 25.6.1977 a byla pochována v Keni.
Na závěr jedna její myšlenka:
„Ve světě plném nejistoty a strachu září naše hnutí jako zlatý řetěz na tmavém pozadí. Články řetězu jsou ukuty z nejčistšího zlata našeho slibu a zákona. Každý má svůj speciální a individuální tvar, svou národní charakteristiku, aby obohatil a zkrášlil celek. Řetěz se prodlužuje s každým novým článkem a sílí podle duchovní úrovně a počtu skautek v jednotlivých zemích.“
22. února – Světový den skautek
(Den přemýšlení, Vzpomínkový den)
na památku společných narozenin manželů Baden-Powellových byl vyhlášen v roce 1926 jako svátek skautek a od roku 2011 i skautů.