3. oddíl skautů Junák Dvůr Králové nad Labem

           Antonín Benjamín Svojsík

(*5.9.1876 Praha, +17.9.1938 Praha)

Narodil se v domě svého dědečka (z matčiny strany) Františka Havlíka na Smíchově v Praze. V kostele sv. Filipa a Jakuba byl farářem Vincencem Švehlou (¤) pokřtěn jako Antonín František (v matrice pokřtěných zapsán Anton Franz). Byl druhým ze čtyř synů Antonína Svojsíka (*13.1.1835 Holice, +1.2.1880 Dvůr Králové nad Labem) a jeho manželky Ludmily, rozené Havlíkové (*16.9.1852 Praha, +24.11.1911 Praha).

Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Dvora Králové nad Labem, kde se otec stal tajemníkem okresního soudu. Za tři roky otec zemřel ve věku 45 let. Antonínovi byly tři roky. Nejstaršímu Aloisovi bylo 5 let, Františkovi 2 roky a nejmladšímu bratru Gustavovi tři měsíce. Ovdovělá matka se s dětmi přestěhovala k příbuzným do Prahy na Smíchov. Její penze na den byla 72 krejcarů.

Po mamince Antonín zdědil talent na zpěv, který uplatnil při bohoslužbách, kde zpíval na kůru v kostele v kostele sv. Filipa a Jakuba na Kostelním (dnes Arbesovo) náměstí (kostel zbořen 1891).

Na Smíchově chodil Antonín František Svojsík do obecné školy a v roce 1888 nastoupil do smíchovského gymnázia, kde opakoval ročník, ale později byl primánem.
    Rád sportoval, provozoval turistiku a přihlásil se do Sokola. Po ukončení kvarty přestoupil v roce 1892 na učitelský ústav. Tam mu původně z tělocviku trojku. Ústav ukončil v roce 1896 maturitou s vyznamenáním. S výborným prospěchem složil zkoušku z tělesné výchovy, která ho opravňovala k vyučování tělocviku na středních školách.
     Nastoupil jako učitel tělocviku na obecné škole ve Slivenci (dnes součást Prahy 5), kde působil 5 let. V Sokole se ve svých 23 letech stal náčelníkem Jungmannovy župy. Na rok se stal profesorem tělocviku na gymnáziu v Křemencově ulici a v letech 1901-1914 působil na žižkovském reálném gymnáziu, kde svoji učitelskou aprobaci rozšířil o tělocvik. V roce 1914 se vrátil na reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze, kde vyučoval tělocvik a odkud 30.6.1937 odešel do důchodu.
    S Janem Novákem (později místonáčelník Junáka) a dalšími dvěma přáteli založili Pěvecké učitelské kvarteto (později přejmenováno na České pěvecké kvarteto), s kterým procestoval mnoho zemí. V kvartetu zpíval druhý baryton. Antonín Svojsík byl nejmladším členem kvarteta, a proto dostal přezdívku Benjamin, kterou používal jako umělecké jméno po celý život. V roce 1902 se vydali do USA, kam se podívali ještě v roce 1905. Z USA v podnikli roční cestu  a kolem světa, ze které se vrátili v roce 1906. Hodně památek si přivezl z Japonska. Stal se také členem Umělecké besedy, kde založil Hudební matici na vydávání hudebních děl českých autorů.
     Antonín Svojsík měl velké znalosti o přírodě. Znal mnoho druhů rostlin i zvířat. Začal se také zajímat o cestování, které v té době nebylo běžné. V 18 letech si vydělal 9 zlatých a vydal se o prázdninách s přáteli na Moravu a na Slovensko. Ze Slovenska odcestovali do Maďarska a zpět domů. Další cesty podnikl jako podučitel. Na cestách se zajímal o tělesnou výchovu, sport, o organizaci školství o péči o děti a mládež v době mimo vyučování. Projel Itálii, Francii a Španělsko. Odtud se vydal do Alžíru. Později odjel do Řecka, Bulharska, Turecka, Rumunska, Polska, Palestiny a Egypta. Do Anglie se podíval ještě třikrát a dvacetsedmkrát navštívil Itálii.
     Antonínův bratr Alois vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. V roce 1911 byl poslán na misie do Ohňové země. V Anglii musel čekat na loď, ve volném čase si kupoval noviny, kde si přečetl článek o výchově mládeže ve skautingu. Tyto noviny poslal do Čech bratru Antonínovi. Další, kdo upozornil Antonína Svojsíka na skauting, byl ing. Josef Meilbeck, český krajan, který žil v Anglii. Při jedné návštěvě Čech v roce 1911 vyprávěl Antonínovi, že v Anglii vzniklo hnutí, které je pro mládež mnohem významnější než Sokol. Ing. Josef Meilbeck po návratu do Anglie posílal výstřižky z anglických novin a knihu Baden-Powella „Scouting for boys“.   
      A.B.Svojsík si se zakladatelem skautingu Robertem Baden-Powellem začal dopisovat. Na jaře 1911 se Antonín rozhodl seznámit se s výsledky Baden-Powellova skautování přímo v Anglii. Se švagrem Adolfem Stránským, říšským rytířem ze Stránky a Greiffenfelsu, který v té době v Anglii studoval ekonomii, se vydal v létě 1911 na studijní cestu po Anglii. Tři dny si se švagrem prohlížel Londýn a čtvrtý den navštívili Roberta Baden-Powella. Díky němu se seznámil s činností skautů. Zúčastnil se schůzek v klubovnách, hrál hry a chodil s nimi do přírody.
     Z Anglie se vydali do severských evropských zemí: Švédska, Dánska, Belgie a Holandska. Svojsík se vrátil nadšený a začal propagovat skauting i u nás v Čechách (tehdy Rakousko-Uhersko).
    Po návratu do Čech na konci léta 1911 si v Bratroňovských lesích u hájovny Orlovny (Vorlovny) nedaleko hradu Lipnice nad Sázavou se dvěma studenty a čtyřmi školními chlapci postavil chýši (přístřešek) z větví. Tuto hájovnu vlastnil jeho tchán Josef Stránský. Zde Svojsík přeložil se svým švagrem Adolfem (Dolfíčkem, bratr Julie Svojsíkové) knihu Baden-Powella Scouting for boys. Baden-Powell jim dovolil přeložit knihu za poplatek 5 £ (původní částka byla 10 £).
     Svojsík upravil anglický skauting v přeložené knize tak, aby zapadl do české tradice a národní mentality.
    Po prázdninách 1911 založil na žižkovském gymnáziu se svými žáky první skautský oddíl a vyzkoušel s nimi skauting v praxi. Pořádal s nimi vycházky do Radotína a Prokopského údolí, kde si postavili stan a vařili jídlo v kotli. O skautingu se radil i s osobnostmi společenského a politického života: profesorem Františkem Čádou, Karlem Kramářem, Tomášem Garriguem Masarykem a spisovatelem Aloisem Jiráskem. 
    Svojsík měl představu, že se skauting stane součástí Sokola. Proto jednal s představiteli Sokola a organizoval přednášky pro veřejnost. Náčelnictvo Sokola skauting odmítlo a vydalo prohlášení, že se skautingem se musí počkat, až budou vydány publikace a získá více zkušeností.
       1. února 1912 vydal Svojsík knihu Český skaut, do které přispěl i pedagog František Čáda. Další knihu Základy Junáctví s obálkou od Mikoláše Alše vydal v květnu 1912. Název Junák pro české skauty navrhl Svojsíkův spolupracovník zemský školní inspektor František Bílý. Po vydání knihy byl Antonín Svojsík udán u rakouských úřadů, že v knize není zmínka o císaři „Kaiserfreu“. V této situaci pomohl Svojsíkovi Karel Kramář a místodržitel českého království František Antonín kníže Thun z Hohensteinu (1847-1916).
    Od 13. července 1912 pod hradem Lipnicí uskutečnil Svojsík první tábor s oddílem 14 chlapců. Všechny věci táhli čtyři dny na dvoukolové káře na tábořiště, které bylo vzdálené 100 kilometrů. Místní obyvatelé je považovali za cigány a vyvolali poplach. Tohoto tábora se zúčastnil i dlouholetý tajemník Svazu Junáků Skatů Jaroslav Novák (1894-1965). Tábor postavili z jehlanů rakouských pláten. Fotografie z tábora byly otištěny v časopisech pro veřejnost. Během roku vzniklo v Praze 19 oddílů a tábora v roce 1913 se zúčastnilo 13 z nich. Na tomto táboře byly použity nově vymyšlené podsadové stany.
    Antonín Svojsík přijel do dalších měst mimo Prahu, kde v roce 1912 vznikaly junácké oddíly: Jičín, Nymburk, Domažlice. V záři 1913 pro veřejnost uspořádal ukázkový tábor na Císařském ostrově v Praze. K vidění bylo 8 stanů s dřevěnými podsadami, postelemi a stolkem s policí. Skauti měli cihlová kamna, na kterých vařili pro návštěvníky.
     Svojsík vytvořil Skautský odbor při Svazu spolků a přátel pro tělesnou výchovu. 5.5.1914 uspořádal přednášku v Obecním domě a na 15.6.1914 svolal Svojsík ustanovující valnou hromadu a založil samostatný skautský spolek s názvem Junák–český skaut. Za měsíc vypukla první světová válka. Antonín Svojsík zajistil českým skautům práci pro Červený kříž. I když byla válka, rozhodl se, že do skautingu přivede i dívky. Na 11.1.1915 uspořádal setkání, kde přednášel o dívčím skautingu v Americe. Po diskuzi bylo rozhodnuto, aby byl založen Odbor pro dívčí skauting spolku Junák – český skaut. První předsedkyní byla zvolena PhDr. Anna Berkovcová. 13.1.1915 byl na Valné hromadě Junáka schválen a založen dívčí skauting v Čechách.
    23.-24. 5.1915 (Svatodušní svátky) uspořádal na Klamovce v Praze tábor a slavnost pro Červený kříž. V roce 1916 postavil Svojsík s 18. oddílem tábor u Lipnice. Na tomto táboře byl mezi 25 skauty i Jiří Wolker. Švagr Dolfíček se s A.B.Svojsíkem zúčastnil několika skautských táborů. Poslední tábor byl pro něho v roce 1917 a na podzim 1917 Adolf zemřel.
    Svojsík zakoupil v roce 1917 pro svoji rodinu zahradní domek v Letech, kam jezdívali na prázdniny. Při svém pobytu v Letech u Dobřichovic chodil s rodinou na mši do Karlíka (1 km), kde hrál a zpíval na kůru kostela sv. Martina a Prokopa.
    Na Svojsíkovu výzvu 28.10.1918 přišlo 300 skautů do služby Národnímu výboru, aby doručovali korespondenci poslanou z Národního výboru a vypomáhali s úředními dokumenty. První československé poštovní známky Československa měly skautský motiv.
    Po skončení 1. světové války začaly vznikat nové skautské organizace: Skauti Baden-Powellovi, Psohlavci, Štychovi Skauti socialisti, Skauti DTJ, Děti Přírody, Děti svobody, Skauti práce a další. Mnohé z těchto organizací nevěděly, co to je skutečně skauting.
     Antonín Svojsík chtěl přimět tyto organizace ke spolupráci a začal s nimi jednat. Po několika setkáních a přednáškách o skautingu byl založen Svaz junáků skautů RČS. Antonín Svojsík byl zvolen 1. náčelníkem. Začal vydávat časopis Vůdce jako odbornou přílohu časopisu Skaut-Junák a později jako časopis Činovník.
    V roce 1922 uspořádal slavnost na Císařském ostrově k 10. výročí založení Junáka, který měl 760 oddílů a 19.600 členů. V roce 1931 se v Praze konaly Tábory slovanských skautů v Královské oboře v Praze. Této akce se zúčastnilo 15.000 skautů, z toho 3.000 skautů ze zahraničí.
    16.7.1938 odjel do Sovětského svazu (SSSR), aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Tam se nakazil streptokokovou nákazou. Ze SSSR se 2.8.1938 vrátil velice zklamaný a řekl: "Skauting vylučuje totalitu, totalita vylučuje skauting". Za několik dní po návratu ulehl s vysokými horečkami. 8.9. byl z Letů u Dobřichovic odvezen do bytu v Praze a 14.9. převezen do sanatoria v Praze Podolí.
    Před svou smrtí řekl svůj odkaz pro skauty a skautky: "Já už jsem tak unaven, ale myslím, že náš úkol a naše volání k celému kulturnímu světu pomůže. Každý konej dnes svoji povinnost. Děkuji. S Bohem". Zemřel v sobotu 17.9.1938 v 9 hodin dopoledne na pokoji 103.
    Jeho pohřeb se konal 20.9.1938 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech. Rakev byla přikryta státní vlajkou a vezena čtyřspřežím černých koní. Průvod 3.000 skautů a skautek došel za hodinu a půl na Vyšehrad. Před basilikou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě pronesl smuteční projev starosta Svazu skautů MUDr. Josef Charvát a u hrobu se rozloučil náčelník skautů Jan Novák. A. B. Svojsík byl uložen do rodinného hrobu nedaleko basiliky sv. Petra a Pavla.

     Bustu A.B.Svojsíka na jeho hrobě (15 G) vytvořil sochař Jiří Ducháček (*14.12.1903 Praha Vyšehrad, +1974).

----------------------------------------------------

Jiří Ducháček se narodil se v rodině řemeslníka a vyučil se kameníkem. V letech 1925-1932 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Josefa Mařatky a několika dalších umělců. V roce 1933 se oženil s restaurátorkou a sochařkou Věrou rozenou Beránkovou (*19.11.1909 Praha, +1994/2001). 
    V roce 1955 Jiří Ducháček uspořádal výstavu s grafikem Ladislavem Čepelákem (*25.6.1924, +9.10.2000) a po tomto roce nebyly o jeho životě žádné údaje. Není známé místo jeho smrti, a rok úmrtí Jiřího Ducháčka byl objeven v roce 2016.

(¤) Vincenc rytíř Švehla, od roku 1871 farář v kostele sv. Filipa a Jakuba na Smíchově. Narozen v Počátkách (u Pelhřimova). Studoval v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích. Vysvěcen na kněze 1853 a stal se kaplanem v Mníšku pod Brdy, kde byl do roku 1857. V letech 1857-1871 byl kaplanem na Smíchově. Inicioval výstavbu nového smíchovského kostela sv. Václava (1881-1885). Byl školním inspektorem pro náboženství a nesídelním kanovníkem na Vyšehradě. Císař František Josef I. ho povýšil do rytířského stavu.

                    Zpracováno volně podle knihy náčelníka Junáka
                            profesora Bohuslava Řeháka "Jak šel životem".

(3. oddíu ve Dvoře Králové, 1992)