Patron českých junáků
28. září
28.9. Svatý Václav kníže a mučedník, staročesky: váce slav (vjace slav, viace slav) = více slávy.
pravděpodobná podoba sv. Václava detail Parléřovy sochy sv. Václava
z knihy Panovníci českých zemí
obraz v kapli Svatého Kříže
na Karlštejně
relikviář (herma) sv. Václava (svatovítský poklad) lebka sv. Václava
detail sochy J. V. Myslbeka
na Václavském náměstí v Praze
Sv. Václav,
*907 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna),
+28.9.935 (do r. 1995 se uváděl rok smrti 929) Stará Boleslav.
Český kníže, syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry (z kmene Stodoranů). Měl 6 mladších sourozenců, bratry Boleslava a Spytihněva a čtyři sestry, z nich je známá bl. Přibyslava a Střezislava (matka sv. Vojtěcha).
Vychován babičkou sv. Ludmilou (16.9.). Na škole v Budči ho vyučoval kněz Učen (Učeň) a Václav uměl česky, latinsky, německy a řecky. V kostele Panny Marie na Pražském hradě (dnes Obrazárna a Rudolfova galerie) byl postřižen veronským biskupem Notarem II. Ministroval při mších, podle kronikářů na mše připravoval hostie a pěstoval víno. Pole a vinice byly ve výběžku Pražského hradu na Opyši (založeny sv. Ludmilou). Přijímání při mši považoval za zdroj duchovní síly pro jednotlivce i pro celý národ.
V letech 921–925 vládla jeho matka Drahomíra jako regentka. V roce 925 se ve svých 18 letech stal knížetem. Vyhnal svoji matku ze země za vraždu kněžny Ludmily a ostatky své babičky dal přenést z Tetína do Prahy, do chrámu svatého Jiří. Nastolil pořádek, začal samostatně vládnout a matku povolal zpátky. Podle některých kronikářů byl ženatý (manželka anglická princezna Aelgifa (Adiva *920?), nebo žena neznámého jména. Spolu měli syna Zbraslava (po něm pojmenována Zbraslav, část Prahy). Vládl spravedlivě a mírumilovně. Vykupoval otroky. Byl statečný a nebojácný. Svědčí o tom zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce. Pokořil zličského knížete Radslava (Radislava), kterému nabídl osobní souboj. Radslav viděl nad Václavovou hlavou zářící kříž a vedle něho dva anděly, klekl na kolena a Václavovi se podřídil.
V roce 929 vpadl do Čech východofranský král (císař) Jindřich I. Ptáčník a bavorský vévoda Arnulf. Václav zabránil válce a podepsal s Jindřichem mírovou smlouvu. Podle toho historik František Palacký zvaný „Otec národa“ mylně napsal, že se Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra. Tento poplatek platily slovanské kmeny v Čechách od roku 806 za Karla I. Velikého a přestali ho platit v době jeho syna Ludvíka I. Pobožného (+840). Odpůrci svatováclavské úcty se tím snažili dokázat podřízenost sv. Václava na Němcích. V roce 1993 historikové tento mylný údaj Františka Palackého vyvrátili.
Jindřich I. Ptáčník mu na sněmu daroval ostatek ruky sv. Víta, pro který postavil rotundu sv. Víta na Pražském hradě (pozdější katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha). Jeho bratr Boleslav nesouhlasil s jeho vládou ani s křesťanstvím v Čechách. Pozval Václava na svůj hrad do (Staré) Boleslavi na pouť do kostela sv. Kosmy a Damiána a na křtiny syna, který byl později přezdíván Strachkvas (na paměť strašného kvasu=hostiny). Ten, aby odčinil otcovu vinu, se stal mnichem, přijal jméno Kristián (=křesťan, Křišťan) a napsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava). Svým sluhou Podivenem byl Václav varován před vraždou, přesto zůstal na hostině. Druhý den, 28.září, šel ráno na jitřní (ranní) mši. U dveří chrámu sv. Kosmy a Damiána byl přepaden Boleslavem a jeho sluhy a zavražděn. V První staroslověnské legendě se dochovala jména vrahů: Tuža, Tira, Česta a Hněvsa. Podle tradice se kníže držel kruhu na dveřích kostela. Kruh se lví hlavou (ta pochází ze 12. století) je na dveřích do svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Hradě.
Matka Drahomíra ho dala pohřbít v kostele sv. Kosmy a Damiána ve (Staré) Boleslavi. Po třech letech, 4.3.938 převezl Boleslav jeho tělo do Prahy a pohřbil ho v kostele sv. Víta (dnes svatováclavská kaple).
Český kníže měřil 160–165 cm, měl modré oči a světlé vlasy. Vědci zjistili, že se mu nekazili zuby, ale přišel o ně až po své smrti, kdy byly odebírány do různých relikviářů. Svatořečen biskupem sv. Vojtěchem roku 970. V roce 1729 potvrdil úctu ke sv. Václavu 246. papež Benedikt XIII. tzv. „prohlášením rovnocenným se svatořečením.“ První kostel (dnes nejstarší v Praze) jemu zasvěcený byl postaven v r. 972 na Proseku (Praha), kudy bylo vezeno jeho tělo. V r. 1004 se objevuje jméno a postava sv. Václava na mincích a pečetích. Pražský hrad byl ve středověku nazván Hrad sv. Václava.
Nad místem vraždy byl v Boleslavi v roce 1046 postaven kostel sv. Václava. Na městské bráně ve Staré Boleslavi je nápis: „Jsem právě Boleslav, mne bolem oslavil, když věnec tu dovil, své slávy Věnceslav“. Kníže Spytihněv II. dal v roce 1059 postavit na na Hradě basiliku, kterou zasvětil sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. V roce 1143 byla nalezena Václavova drátěná košile a přilba. Košile má byzantský styl a zhotovili ji pravděpodobně moravští zbrojíři.
Od 11. století je sv. Václav ctěn na Rusi, na Balkáně, v Sasku a v Římě. Ve 13. století vznikl svatováclavský chorál, který plnil funkci státní hymny.
Ve 14. století dal postavit 19. olomoucký biskup (1326–1333) Hynek III. (Jindřich) Berka z Dubé v bazilice sv. Petra v Římě oltář sv. Václava s jeho obrazem. Založil v Římě nadaci, o které je zápis ve vatikánském archivu (v českém překladu): „Na slavnost sv. Václava ať jsou vyplaceny při prvních nešporách 2 zlaté kanovníkům u sv. Petra a při mši za duši pana Hynka biskupa olomouckého dobré paměti. O téže slavnosti ať je po mši rozdáno chudým 600 bochníků chleba na památku za duši pana Hynka. Mše ať jsou slouženy každý týden v kostelích v Tolose sv. Exuperia, biskupa a mučedníka; v Římě narození sv. Staktea a v Praze v kapli sv. Václava a kněz, který odlouží mše dostane 2 zlaté jednou za rok. V roce 1333 daroval český rytíř Václav a druhové chrámu sv. Petra ornát za 12 zlatých, stříbrný kalich za 10 zlatých a misál za 18 zlatých pro kapli sv. Václava v Římě. Dáno léta Páně 1363.“ (Kniha dobrodinců–Liber benefactorum, 136, H. 57). Svatopetrské kapitule odkázal biskup Hynek III. 200 zlatých na koupi domu na svatopetrském náměstí a na domě byl umístěn jeho znak. V letech 1378–1380 dal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi namalovat nový obraz a věnoval ho na oltář sv. Václava v chrámu sv. Petra. Na obraze byla namalována vítězná bitva z roku 1260, kdy se králi Přemyslu Otakarovi II. zjevil sv. Václav a král vyhrál nad Belou Uherským. Další obraz je z roku 1628 podle návrhu malíře Caroseliho a zobrazuje sv. Václava v červeném plášti a s královskou korunou.
Velkým ctitelem sv. Václava byl císař Karel IV., který byl pokřtěn jeho jménem, napsal jeho životopis, dal vyzdobit kapli s jeho hrobem a 6.5.1346 mu zasvětil novou královskou korunu. Dalším velkým ctitelem sv. Václava byl mistr Jan Hus (6.7.), který napsal několik kázání o sv. Václavu. Husité přidali další sloky k svatováclavskému chorálu, a ctili ho i čeští evangelici jako národního světce. Sv. Václav je vyobrazen na pečeti Univerzity Karlovy a u jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. V roce 1848 byl Koňský trh přejmenován na Václavské náměstí. 28.10.1918 byla před jeho sochou na Václavském náměstí vyhlášena Československá republika. V roce 1968, 1969 a 1989 se zde konaly protikomunistické demonstrace.
V roce 1994 putovaly po České republice ostatky sv. Václava a doprovod zajišťovali křesťanské a katolické oddíly skautů. Ti se přihlásili k svatováclavskému odkazu. Toho roku byl prohlášen sv. Václav patronem junáků-českých skautů. Stal se pro české skauty vzorem bratrství, statečnosti, laskavého jednání, v pomoci druhým, vlastenectví a v odpuštění bližním.
Den svatého Václava 28. září byl 19.5.2000 navržen státním svátkem České republiky a 9.8.2000 vyhlášen jako „Den české státnosti“.
Svatý Václav je trvalý panovník, dědic a hlavní patron České země, patron českých junáků. Atribut: knížecí oděv, koruna, kopí a štít s plamennou svatováclavskou orlicí nebo s českým lvem, vinná réva a klasy, stojící rytíř nebo jedoucí na koni. Václava, Vjačeslav, Věnceslav, Wěnceslav.
