Patronka českých skautek
16. září
16. 9. Sv. Ludmila kněžna a mučednice, staročesky: ljudi mila = lidu milá.
malba v kostele sv. Jiří na Pražském hradě relikviář sv. Ludmily (svatovítský poklad)
Sv. Ludmila, * 860 Pšov (Mělník), + z 15. na 16. 9. 921 hrad Tetín. Babička sv. Václava, dcera knížete Slavibora z kmene Pšovanů, od r. 874 manželka knížete Bořivoje. Měli 3 syny a 4 dcery.
1. 1. 884 byla s manželem Bořivojem pokřtěna arcibiskupem sv. Metodějem na moravském Velehradě. Podle legendy dostala jako křestní dar byzantskou ikonu Panny Marie (dnes nazývanou Paladium země České, uloženou ve Staré Boleslavi).
Nejstarší syn Spytihněv vládl po smrti svého otce, ale zemřel 905/915, po něm nastoupil mladší Vratislav (+13. 2. 921), který padl při obraně proti Maďarům. Po smrti svého manžela a syna Vratislava se vzdala vlády ve prospěch své snachy Drahomíry, ale čeští lechové (vladykové) ji zvolili regentkou za nezletilého Václava a svěřili ji oba vnuky, Václava a Boleslava na výchovu. Ona jim zajistila nejen výchovu, ale i vzdělání.
Protože jí Drahomíra dávala najevo, že dvě kněžny na Pražském hradě být nemohou, odešla Ludmila na svůj hrad Tetín, kde ji na příkaz kněžny Drahomíry uškrtili jejím vlastním závojem Vikingové Tunna a Gomon, sluhové Drahomíry (Tunna uprchl před pomstou Drahomíry, Gommon byl zavražděn s celou rodinou). Protože uprchl i kněz Pavel, zahrabali sluhové její tělo u hradeb.
Na Tetíně se začali dít zázraky uzdravení a tak Drahomíra dala přestavět obytný palác na kostel sv. archanděla Michaela (ve středověku sv. Jana Nepomuckého), aby se uzdravení nemocných přičítalo jemu.
Všechny dochované písemnosti popisují sv. Ludmilu jako laskavou, milou a zbožnou. Brzy po svém nástupu na trůn dal její tělo vnuk sv. Václav přenést 10.11. 925 do Prahy na Hrad do kostela sv. Jiří. Přenesení se zúčastnil řezenský pomocný biskup Michal, který ji označil za světici. Její úctu šířily benediktinky u sv. Jiří s abatyší blahoslavenou Mladou, která byla její pravnučka. O svatosti Ludmily zapochyboval 9. pražský biskup Heřman, který nechtěl dovolit, aby abatyše Windelmutha u sv. Jiří chtěla uložila do relikviáře závoj svaté kněžny. Abatyši Windelmuthě řekl: „Paní, pomlč o její svatosti. Nech stařenku, ať odpočívá v pokoji.“ Když mu abatyše odporovala, hodil závoj do ohně, ten neshořel a byl uložen k ostatkům. Očitým svědkem této události byl 3.10.1100 kronikář Kosmas, který napsal: „Tímto zázrakem byli jsme biskup i my všichni tak překvapeni, že jsme byli dojati k slzám a vzdávali chválu a díky Kristu.“
V r. 1142 byl kostel sv. Jiří přestavěn po požáru a pražský biskup Ota nedovolil přemístit ostatky bez souhlasu papeže. Ten poslal na vizitaci (návštěvu) svého legáta (vyslance) Quidona de Castello, který zde pobýval v letech 1143 – 1144 (při této návštěvě vyhlásil v r. 1143 celibát). Legát v roce 1144 kněžnu Ludmilu oficiálně svatořečil.
17. pražský biskup Daniel II. Milík dal její obraz namalovat do knihy sv. Augustina De civitate Dei (o městě Božím) mezi české patrony. Císař Karel IV. dal zbudovat nad jejím hrobem umělecký náhrobek.
V r. 1981 byl hrob otevřen a mezi kostmi byl nalezen bílý hedvábný závoj s vetkaným vzorem. Část jejích ostatků se dostala v r. 1942 do kostela Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi. Tyto ostatky byly přeneseny a uloženy 16. 9.2007 do obětního stolu v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.
Je nazývána matkou českého národa, první patronka Čech. Atribut: závoj, šátek, provaz, vinná réva, Paladium, vřeteno – symbol pracovitosti. Patronka babiček, vychovatelů a učitelů. Lidmila
(╬) Přenesení sv. Ludmily 10.11./27.11. přenesení ostatků sv. Ludmily, sv. Václav nechal tělo své babičky Ludmily přenést 10.11. 925 z Tetína na Pražský hrad a pohřbít v basilice sv. Jiří.
Podle Kristiánovy legendy „Život a umučení sv. Václava a jeho báby svaté Ludmily“, bylo neporušené tělo nalezeno knězem Pavlem ve středu 19.10. a přeneseno do Prahy 21.10.. Sv. Václav poslal poselství k biskupu Tutovi (sv. Tuton, 6.10.) do Řezna (Regensburg, diecése, ke které Čechy patřily), aby přijel svatou kněžnu pohřbít. Ten poslal svého pomocného biskupa Michala. Připomínka svátku 10.11. souvisela s datem jejího pohřbu.
V českém církevním kalendáři svátek 10.11. v 17. století přeložen na 16.11. V 19. století přeložen na 27.11., zrušen v r. 1969.
