Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Světová patronka skautek

17.dubna

 

17.4. Svatá Kateřina Tekakwitha, původním vlastním jménem Tekakwitha („Ta, kdo upravuje cestu“. „Ta, kdo vším před sebou hýbá“. „Ta, která dává věci do pořádku.“).

 

katerina.jpg

katerina-teka.jpg

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

   idealizovaný portrét sv. Kateřiny       Nejstarší portrét sv. Kateřiny Tekakwithy 

                                                          z roku 1690  od kněze Claudia Chauchetiéra,

                                                          který napsal její životopis.

 

 tekakwitha-hrob.jpg

 

 

Původní hrob
sv. Kateřiny
Tekakwithy

 

 

 

 

Nápis na náhrobku:

Kateri Tekakwitha Ownkeonweke Katsitsiio Teonsitsianekaron

(Kateřina Tekakwitha Nejkrásnější květina, která kdy kvetla u Rudých lidí)

 


      Sv. Kateřina, * 1656 Ossernenom (dnes Auriesville), stát New York v USA, +17.4.1680 Sault St. Louis, rezervace Caughnawaga (dnes Kahnawake) v Kanadě. Indiánka z kmene Mohawků (Irokézů).
       Její matka Vycházející Hvězda (Tagaskouita) byla křesťanka a pocházela z kmene Algonkinů. Při jedné trestné výpravě uloupil Vycházející Hvězdu náčelník Mohawků Žlutá Želva (Kenneronkwa). Nedaleko vesnice Mohawků Ossernenom byla misijní stanice jezuitů, kteří se setkávali s Indiány.
       Tekakwitha měla pět let, když se jejich kmen přestěhoval a v nové osadě vypukla v letech 1661 – 1663 epidemie neštovic, na kterou zemřeli její rodiče. Ona sama po této nemoci částečně oslepla a po neštovicích jí zůstaly jizvy na tváři. Stala se plachou a začala nosit přes hlavu deku, aby ji nebylo vidět do tváře. V táboře byla ještě věřící křesťanka indiánka Anastásie Tegonhatsihongo, která se stala chůvou malé Tekakwithy.
       Po smrti jejích rodičů se o Tekakwithu staral děda, ale podle zvyku Mohawků ji předal svému druhému synovi Silnému Orlovi, který se stal nový náčelníkem. Náčelník, bratr Žluté Želvy, strýc Silný Orel s manželkou Dešťovým Mrakem ji přijal za vlastní. Zvyk určoval, aby si dívka od svých osmi let zvykala na přítomnost chlapce, který se měl stát jejím mužem. Dívka měla svou pracovitostí přesvědčit chlapce, že bude dobrou manželkou. Také Tekakwitha dostala společníka a když se začalo mluvit o manželství, bránila se tomu. Tím popudila tetu, která se k ní začala chovat jako ke služce, trápila ji hladem a dávala jí hodně práce.
       Společně s chůvou Anastásií Tegonhatsihongo si Tekakwitha upravila malou jeskyni na kapli a tam se společně modlily. Tekakwitha dala v roce 1670 slib Bohu, že mu bude sloužit. Se souhlasem strýce Silného Orla byla ve svých 21 letech pokřtěna. O Velikonocích 5. dubna 1677 ji pokřtil kněz Jakub de Lamberrvill v jeskynní kapli jménem Kateřina (Catheri, ve výslovnosti Irokézů Kateri). Chůva Anastásie Tegonhatsihongo po jejím křtu odjela do misijní stanice v Sault u řeky sv. Vavřince, kde se usídlovali pokřtění Indiáni.
       Kateřina nemohla odjet, protože strýc náčelník ji chtěl provdat, aby ji zachránil před zlobou tety Dešťového Mraku. Nabídl Kateřině několik nápadníků, ale ona každého odmítla. To bylo u kmene Irokézů nemyslitelné. Nakonec ji strýc donutil ke svatbě. Při obřadu měla podat ženichovi mísu pečeného masa, kterou však hodila na zem a utekla. Ženich ji dostihl a chtěl ji zabít nožem, ale Kateřina ho odzbrojila a vysvětlila mu, že se zasvětila službě Bohu. Strýc Silný Orel ji však po nepodařené svatbě přestal chránit a krutost tety Dešťového Mraku neznala mezí. Dávala ji tvrdě najevo, že je proti jejímu křesťanskému životu. Týrala ji hladem a musela dělat velice těžkou práci.
       Vyhublá a utrápená Kateřina utekla do misijní stanice. Farář Jakub jí poslal do jezuitské stanice v Sault, kam putoval se svou výpravou pokřtěný náčelník Horký Popel. Výprava musela ujít 320 km bažinami a prérií. Misijní stanici vedl farář Frémin. Kateřina se zde setkala se svojí chůvou Anastásií Tegonhatsihongo a začala se starat o nastávající matky a novorozeňata. Ve stanici si našla i přítelkyni Marii Terezu Tegaigneutu. Kateřina si dala si zhotovit dřevěný křížek, který stále nosila. Byla tichá, skromná a laskavá. Údajně si dávala do postele trny.nové posteli.
       Kateřině se postupně zhoršil zrak, měla bolesti hlavy a žaludku. Přesto se snažila sloužit druhým. Zesláblá zemřela ve věku 24 let tři dny před Velikonocemi. Byla pohřbena v rezervaci Mohawků Caughnawaga. Podle očitých svědků ve chvíli smrti zmizely jizvy po neštovicích z její tváře. Po její smrti se k ní začali lidé modlit a došlo k mnoha uzdravením nemocných. Sv. Kateřina Tekakwitha je mezi Indiány nazývána Lilie Mohawků.
       V roce 1951 získala její životopis Jana Hodková, vůdkyně 20. oddílu skautek v Praze, která se spojila s českým knězem Jaroslavem Popelkou, jezuitským misionářem v Ontariu. Ten v roce 1992 při návštěvě Čech, navštívil i Janu Hodkovou a seznámil pražské skautky se životem bl. Kateřiny Tekakwithy. Přivezl fotografie jejích obrazů a soch. V USA se její svátek slaví 14. července, v Kanadě (a ve světě) 17. dubna. Atributy: lilie, růženec, želva (znak jejího kmene). Je patronkou skautek, ekologie, životního prostředí, sirotků, pronásledovaných pro víru, Montrealu, Kanady a amerického národa. Pro své ctnosti je ctěna i domorodými indiány-křesťany protestanstkých vyznání.
       Papež Jan Pavel II. ji 22. 6.1980 prohlásil za blahoslavenou a zdůraznil „její klidnou odevzdanost, sebeovládání, úžasnou trpělivost, snahu pomáhat bližním a radost i uprostřed hrozného utrpení, kterým byl plný její krátký život. Odešla ke svému Stvořiteli v ty dny, kdy si věřící připomínají utrpení Jeho Syna Ježíše Krista.“
       Na žádost světového ústředí skautek WAGGGS byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za patronku skautek. Svatořečil (kanonizoval) ji 21.10. 2012 papež Benedikt XVI. v Římě. 

 

 

Příběh laskavé Lilie. Papež poprvé svatořečil indiánku

 Autor: Reuters      
       Vatikán - Papež Benedikt XVI. v neděli 21.10.2012 poprvé v dějinách katolické církve prohlásil za svatou severoamerickou indiánku. Stala se jí Kateřina (Kateri) Tekakwitha zvaná Lilie (indiánského kmene) Mohavků, která žila v 17. století. Spolu s ní bylo při kanonizační liturgii ve Vatikánu svatořečeno dalších šest lidí (francouzský jezuita Jacques Berthieu (1838-1896), františkánka německého původu Maria Anna Copeová (1838-1918), filipínský učitel náboženství Pedro Calungsod (1655-1672), bavorská laička Maria Schäfferová (1882-1925), italský kněz Giovanni Battista Piamarta (1841-1913) a španělská misionářka María del Carmen (1848-1911).. Slavnostního obřadu se na Svatopetrském náměstí zúčastnilo 80 000 lidí. Kanonizaci Tekakwithy bylo přítomno také 1500 kanadských poutníků, z nichž naprostou většinu tvořili severoameričtí indiáni ve svých tradičních oděvech. Tekakwithě, která žila v letech 1656 až 1680, se přisuzovala zázračná uzdravení lidí.
       "Kateřina nás dojímá svou laskavostí v jejím životě při absenci vnější podpory a svou odvahou ve svém zvláštním poslání. Obohacuje se v ní víra a kultura. Nechť nám její příklad pomáhá žít tam, kde jsme, aniž bychom se zříkali toho, kdo jsme," prohlásil papež. "Svatá Kateřino, ochránkyně (patronko) Kanady a první svatořečená mezi původními Američany, svěřujeme ti obnovu víry mezi prvními národy a v severní Americe!" prohlásil papež ve své homilii, v níž střídal francouzštinu, angličtinu, němčinu a italštinu.

 

Chlapec přežil útok viru
      
       Podle agentury Reuters byly v davu rovněž stovky poutníků z USA, kde má indiánské předky 2,5 milionu lidí, z nichž 680 000 jsou katolíci.
       Mezi poutníky byl i 12letý chlapec, jenž podle AP v roce 2006 přežil nákazu smrtelným masožravým virem, což Vatikán přisoudil zázračnému zásahu Kateřiny. Vyléčený Jake Finkbonner je příslušníkem indiánského kmene Lummiů.