Hlavní světový patron skautů a skautek
24. dubna
24. 4. Svatý Jiří mučedník, řec.: geos = země. Giós ergon = stavět, pracovat. Dělání na zemi, přimknutí k zemi, zemědělec = Georgius.
detail sochy sv. Jiří
socha na 3. nádvoří Pražského hradu
idealizovaný portrét sv. Jiřího
Sv. Jiří, * 281 Caesarea (Kayseri v Kappadokii, Turecko), + 23.4.303 Lydda (Lod u Jeruzaléma) v Izraeli. Pocházel ze šlechtické rodiny. Jeho otec byl křesťan a zemřel mučednickou smrtí. Matka se po manželově smrti odstěhovala se synem do své rodné Palestiny.
Jiří se v dospělosti stal římským tribunem a vojákem. Hlásal křesťanskou víru a evangelium mezi vojáky. Laskavostí potlačoval jejich hrubost a násilí. Protože byl odvážný a čestný, jmenoval ho císař Dioklecián (Diocletian) velitelem císařské legie. Po opětném vypuknutí pronásledování křesťanů, vyznal svou víru u císaře: „Císaři a senátoři. Jak dlouho budete pronásledovat křesťany, kteří jsou věrnými poddanými říše. Křesťané se modlí za císaře a svoji vlast, ale nemohou obětovat modlám a ctít císaře na místě Boha.“ Po této řeči ho císař přemlouval, aby se zřekl křesťanské víry. Nedal se odradit ani hrozbami a odpověděl: „Císaři! Co mi slibuješ, tím pohrdám a čím mi hrozíš, toho se nelekám.“ Byl mu pověšen na krk těžký kámen, pak ho přivázali na kolo s hřeby a drásali ho. Nakonec byl hozen do nehašeného vápna.
Protože i po těchto mučeních byl stále živý, byl popraven mečem v Lyddě v Izraeli (13 km od Jeruzaléma, v době řecké nadvlády Diospolis = Diovo město, ve středověku Georgiopolis, dnešní Lod). O jeho mučednické smrti se dochovaly písemné záznamy ve městě Lydda.
Nejdříve byl ctěn jako patron v Palestině, Egyptě, Sýrii, na Kypru, v Řecku a v Etiopii. V r. 896 donesl mohučský biskup Hatto jeho lebku na ostrov Reichenau na Bodamském jezeře a tím přinesl úctu ke světci do Německa.
Před bitvou se Saracény v roce 1098 měli křižáci vidění, kdy se jim ukázal sv. Jiří a pomohl jim zvítězit. Křižáci, kteří se vrátili ze Svaté země (Palestiny) jeho úctu šířili po Evropě a zvolili si ho za svého patrona (ochránce). Od té doby je patronem všech vojáků a rytířů.
Podle významu jeho jména se stal také patronem zemědělců (rolníků), od r. 1222 Anglie a Gruzie (která má od roku 340 jeho jméno). Z Gruzie se dostala jeho úcta do Ruska.
Stal se patronem Německa, Portugalska, Švédska, Litvy a Bosny. Je patronem zbrojířů, horníků, kovářů, řezníků a sedlářů. V roce 1908 ho R. Baden-Powell zvolil za patrona – ochránce skautů, jako moderních rytířů chování, věrnosti, oddanosti, odvahy a šlechetnosti.
Sv. Jiří patří mezi 14 sv. Pomocníků.
Bojoval proti zlu a proto se zobrazuje jako rytíř, který zabíjí draka, nebo tlustého hada – ďábla. V jeho blízkosti bývá princezna, která symbolizuje ohroženou víru, nebo sv. císařovnu Alexandru, manželku císaře Diokleciána. Ta byla ve vězení umučena hladem (+ 21. 4.303). Podle tohoto vyobrazení vznikly pohádky o rytíři, jak vysvobozuje princeznu, kterou chce sežrat zlý drak.
Nejznámější legenda ze života sv. Jiřího vypráví o jeho souboji s drakem. U lybijského města Silené (Kyréna) žije v jezeře drak a otravuje vzduch ve městě svým dechem. Aby nestvůra nechala město na pokoji, musí jí občané Silené obětovat dvě ovce každý den a později pak dvě děti, určené losem. Nakonec padl los na královskou dceru princeznu Cleolindu. Princezna šla ve svatebních šatech vstříc smrti. Jiří jí slíbil, že ji mocí Ježíše Krista zachrání. Postavil se proti drakovi a bodl ho kopím. Těžce ho zranil, přivlekl do města a tam ho zabil mečem. 15.000 obyvatel města Silené se z vděčnosti dalo pokřtít.
Podle anglické legendy zabil draka u Uffingtonu (nedaleko Oxfordu) v Drakon Hill (údolí draka), kde se nachází tzv. „Bílý kůň“. Drakova krev se rozlila po údolí a vytvořila bílá místa, kde neroste žádná tráva. „Bílý kůň“ je kůň sv. Jiřího. „Kresba“ pochází z let 50 – 100 př. Kr. a byla vytvořena křídovým útvarem.
Nejznámější životopis je ve středověkém kodexu „Legenda Aurea“ (Zlaté čtení) od janovského arcibiskupa a kronikáře sv. Jakuba de Voragine (14.7., Vogarine = Varazze = Janov v Itálii, * 1230, + 13. 7.1298).
V Anglii patří svátek sv. Jiří mezi největší svátky. V r. 1969 byl v církevním kalendáři zařazen mezi světce sporné existence, protože existuje málo zpráv o jeho životě, ale jeho svátek zůstal v církevním kalendáři (ve světovém kalendáři svátek 23.4.). Zobrazuje se jako rytíř v brnění, který zabíjí draka. Podobně se zobrazuje sv. Michael archanděl, který však má křídla.
Georg, angl.: George, ital.: Giorgio, ukr.: Heorg, Jeorg, dán.: Jürgen, Jorg, slov.: Juraj, rus.: Jurij, pol.: Jerzy, ve staročeštině: Jórjí (órj = uř, Juří, Jiří).
Ve východní církvi je úcta (kult) sv. Jiřího hodně rozšířený. Sv. Jiří má titul megalomartyr = velkomučedník (sv. Velkomučedník Jiří Vítězný). Jeho svátek je ve světě 23. dubna. U nás ho slavíme 24. dubna, protože 23. dubna je svátek sv. Vojtěcha, našeho národního světce.
Svatý Jiří - drakobijec je symbolem statečnosti a zmužilosti. Je symbolem vítězství dobra a spravedlnosti nad zlem. Obřad při pasování na rytíře končí větou - "Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého archanděla Michaela pasuji Tě na rytíře. Rytíři N. povstaň".
V Lyddě dal římský císař sv. Konstantin I. postavit za 20 let po Jiřího smrti první svatojiřský chrám na světě a v něm je hrobka s tělem sv. Jiří. V Anglii je mu zasvěceno 160 kostelů. Svatojiřská vlajka Anglie - červený kříž na bílém poli - je z roku 1284. Kostely zasvěcené sv. Jiří jsou v Evropě od 6. století v Mohuči, Paříži a Neapoli.
U nás kostel sv. Jiří v Modré u Velehradu postavili v letech 830-840 irsko-skotští misionáři. Druhý nejstarší kostel sv. Jiří u nás je na Pražském hradě postavený v roce 920 a rotunda sv. Jiří na Řípu z roku 1126.
