Světový patron vlčat a světlušek
4. října
4.10. Svatý František z Assisi jáhen a řeholník, ital.: Francesco = malý Francouz, Francouzek, mluvící francouzsky.
idealizovaná podoba sv. Františka skutečný portrét sv. Františka
Sv. František, křestním jménem Jan, příjmením Bernardone, * 5. 7.1182 Assisi, + 4.10. 1226 Assisi. V kostele sv. Rufina je původní křtitelnice, kde byl pokřtěn (zde byli pokřtěni v roce 1194 sv. Klára a císař Fridrich II. Štaufský, který vydal Zlatou bulu sicilskou). Otec Jan Petr Bernardone byl bohatý obchodník s látkami, matka Jana Picaová pocházela z Francie. Od ní uměl francouzsky a kamarádů dostal přezdívku Francesco. Později ji používal jako své řádové jméno. Žil velice světáckým a bezstarostným životem bohatého mladíka. V r. 1202 ve 20 letech odešel do války mezi Assisi a Perugií, byl zajat a rok vězněn. Válka změnila jeho život a on se rozhodl následovat Krista v naprosté chudobě, s láskou k Bohu a všem tvorům. V r. 1208 se modlil v rozbitém kostele sv. Damiána a uslyšel hlas z kříže: „Františku, oprav můj dům.“ Vzal to doslova, vzal peníze a zaplatil opravu malého kostelíka (Porciunkuli, 2. 8.). Rozzuřený otec ho vyhnal z domu a obžaloval u biskupa, že rozdává majetek, který má od svých rodičů. František se ihned zřekl dědictví svého bohatého otce, svlékl si šaty, podal je otci a nahý odešel z města. Oblékl na sebe režnou kutnu, kterou převázal provazem. Byl prohlášen za blázna. Přesto se k němu přidalo několik mladíků a s nimi v r. 1209 založil řád Menších bratří (po jeho smrti přejmenovaný na řád františkánů). V r. 1210 šel s 12 druhy k 177. papeži Inocenci III., který mu schválil řádová pravidla. V Římě se setkal se sv. Dominikem, který také žádal o schválení svého řádu. V r. 1212 založil se sv. Klárou řád klarisek (členkou tohoto řádu byla i sv. Anežka Česká). Ze skromnosti nepřijal kněžské svěcení a zůstal jáhnem. Poprvé podle tradice oslavil Narození Páně postaveným živým betlémem. Za město Greccia přivedl 24.12.1213 ovce, osla a vola do jeskyně k připravenému oltáři, na kterém kněz sloužil půlnoční mši svatou. V r. 1214 odjel do Španělska hlásat evangelium muslimským Maurům, nemocný se vrátil do Itálie a po vyléčení odplul v r. 1218 do Egypta. Tam kázal sultánovi El Malika el Kamilovi (boží král boží sluha). Potom šel do Svaté země, odkud se vrátil v r. 1220 (s ním přišel sv. Cesarius – 1. 4.). Byl zvolen představeným svého řádu v Itálii. V r. 1221 založil tak zvaný třetí řád (terciáři) pro laiky. Zřekl se titulu a funkce řádového představeného. Pro svůj řád dostal darem horu La Verna v Umbrii, kde rozjímal o Kristově utrpení. 17. 9.1224 se mu zjevil Ježíš Kristus na kříži, zahalený 6 křídly andělů serafínů (serafů, podle toho je nazývaný Serafínský) a z jeho ran vyšlehly paprsky, kterými dal sv. Františkovi stigmata (Kristovy rány, zprávy o stigmatech zapsal Františkův životopisec sv. Bonaventura, byla to první dosvědčená stigmatizace v dějinách, v církevním kalendáři do r. 1969 svátek 17. 9. Vtisknutí stigmat sv. Františkovi). Vrátil se do Assisi, těžce onemocněl ztrátou zraku. Měsíc před smrtí dokončil hymnus „Píseň bratra slunce (Sluneční píseň)“. Lidé ho nazývali boží chudý (poverello = chudáček). Byl největším reformátorem duchovního života ve středověku. Všechny tvory nazýval bratry a sestrami.
Zemřel v naprosté chudobě v klášteře Panny Marie Andělské v Assisi (viz Porcinkule). Jeho nástupce ho pohřbil na jeho vlastní přání na neznámém místě v kostele Panny Marie Andělské. Ostatky byly objeveny až při vykopávkách v r. 1818. Svatořečil ho 179. papež Řehoř IX. 16. 7.1228. Od r. 1939 hlavní patron Itálie. V r. 1979 ho 265. papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekologů.
Jedna příhoda ze života sv. Františka vypráví o jeho setkání s lidožravým vlkem, který požíral nejen zvířata, ale i lidi. Všichni se ho báli a přestali vycházet z města. František si se zvířaty rozuměl a vlka ochočil. V tomto městě dodnes stojí socha vlka, která tuto událost připomíná. František je znázorňován v jednoduchém oděvu s kapucí. Mívá u sebe kříž či lebku, zeměkouli, liliovou tyč nebo jehně a vlka. Mimo vlčat je patronem ochránců přírody, františkánů, chudých či Itálie. Je patronem proti umírání o samotě, osaměle umírajících; proti ohni a požáru; zvířat a útulků pro opuštěná zvířata, ZOO, ptáků; ekologů, ekologie, životního prostředí, ochránců životního prostředí; rodin; za mír; krajkářů, výrobců koberců a gobelínů.
