Patronka světlušek
17. listopadu
a
19. listopadu
19.11./17.11. Svatá Alžběta Uherská kněžna a řeholnice.
Idealizovaná podoba sv. Alžběty obraz mistra Thedorika
v kapli Sv. Kříže na Karlštejně
sv. Alžběta Uherská (s korunou a žezlem), napravo, na Karlově mostě v Praze. Uprostřed sv. Barbora, nalevo sv. Markéta
Sv. Alžběta Durynská-Uherská, *1207 Bratislava–hrad (Košice nebo Sáros Patak v Maďarsku), +17.11.1231 Marburg v Durynsku (Německo). Princezna, dcera uherského krále Ondřeje I. (II.) a jeho manželky Gertrudy (1. manželka českého knížete a krále Vladislava II. (I.). Neteř české královny Konstancie a sv. Hedviky Slezské (16.10.), sestřenice sv. Anežky České.
Ve 4 letech byla zasnoubena s 11 letým durynským landkrabětem (kníže) Ludvíkem IV. Přestěhovala se do Durynska a žila pod dohledem ženichovi matky Žofie (Sofie) na hradě Wartburku. Ve 14 letech se za knížete sv. Ludvíka IV. (Svatého) provdala. Spolu měli tři děti. Mezi nimi je sv. Gertruda z Altebergu (13. 8.). Nejmladší dítě se narodilo v roce 1227 jako pohrobek.
V r. 1216 zemřel Ludvíkův otec a jeho matka začala vládnout. K Alžbětě se chovala i se služebnictvem velice hrubě a násilně, to zarazil Ludvík ve své dospělosti, když se ujal vlády. Ludvíkova matka Žofie podezřívala Alžbětu, že rozdává chudým jejich rodinný majetek. Jednoho dne měla v zástěře chléb pro chudé. Na příkaz kněžny Žofie ji Ludvík vyzval, aby odkryla zástěru, aby všichni viděli, co tam má. Alžběta beze slova rozevřela zástěru a všichni viděli růže. V roce 1225, během tak zvaného hladového roku, používala peníze bez Ludvíkova omezení a byla tupena jako marnotratnice. Ludvík prohlásil: „když mi nerozdá celý Wartburg, jsem spokojen.“ Společně se oba starali o chudé a nemocné, zvali je na hrad a pečovali o ně.
Za několik měsíců Ludvík odjel na křížovou výpravu do Svaté země, kde těžce onemocněl a 11.9.1227 zemřel. Ludvíkův bratr Jindřich Raspe vyhodil mladou vdovu i s dětmi z hradu. Toulala se krajem a byla odkázána na vlastní práci a na pomoc lidí. Děti dala na výchovu do kláštera františkánek, kam sama v roce 1228 vstoupila a na Velký pátek složila sliby. Alžběta se až do své smrti věnovala ošetřování nemocných. Na naléhání jejího zpovědníka Konráda z Marburgu ji vyplatil švagr Jindřich peníze jako vyrovnání dědictví. Za peníze založila v Marburgu (Hesensko) nemocnici a nazvala ji jménem sv. Františka. Zemřela ve 24 letech 17.11.1231 a 19.11. byla pohřbena v nemocnici sv. Františka v Marburgu. V r. 1235 byla prohlášena za svatou 179.papežem Řehořem IX. V církevním kalendáři svátek 17.11.
Už za svého života byla nazývána "světicí spravedlnosti". V Košicích na Slovensku je sv. Alžbětě zasvěcena katedrála. Je uctívána ve Vídni a ve Stockholmu.
Sv. Alžběta je zobrazována v knížecím oděvu, jak rozděluje almužnu. Drží koš s chleby nebo růžemi, mísu s rybami nebo džbán s vínem. Je patronkou světlušek, zemí Hesenska a Durynska, dále vdov, sirotků, nemocných a trpících.
Pro své sociální cítění byla vybrána za světovou patronku (ochránkyní) malých skautek–světlušek.
